Hlavní obsah
Pro čtyřleté dítě je typické, že všechno neguje a tím se vymezuje. Foto: Profimedia.cz

Poradna: Jak na agresivitu u čtyřletého syna

Kolem čtyř let věku nastává vývojová fáze cesty k vlastní individualizaci. Nervová soustava dítěte ještě není zcela vyzrálá, proto reakce dítěte nejsou vždy zcela přiměřené. Může tak začít absolutně vše negovat a na vše, co se mu nelíbí, reagovat podrážděně, až agresivně.

Pro čtyřleté dítě je typické, že všechno neguje a tím se vymezuje. Foto: Profimedia.cz
Poradna: Jak na agresivitu u čtyřletého syna

Dobrý den, mám problém se svým čtyřletým synem. Je agresivní, pořád někoho bije, hází hračkami, neposlouchá a neustále opakuje nechci, nebudu to dělat a nic. Často také mluví sprostě a dost ošklivě se vymezuje vůči nám. Dokonce nám již několikrát řekl, že až vyroste, tak nás vyhodí, protože nás doma nechce a chce být jen sám. Někdy se tak vzteká, že mám kolikrát až strach, že mu praskne nějaká žilka, jak je rudý a zuří. Už si nevím rady.

Milá maminko, vážím si vašeho zájmu a potřeby chápat chování svého syna. Určitě si odpověď přečte více rodičů, protože období vzdoru a negativismu je pro rodiče velmi náročné.

Pokud bychom se potkaly v poradně osobně, zeptala bych se, jak se vám doposud dařilo zvládat období prvního vzdoru, jak probíhalo? Moje otázky by dále směřovaly k tomu, zda nejsou nějaké změny u vás v rodině.

Další sourozenec, stěhování, nástup do školky nebo vy do práce atd. To všechno může ovlivnit chování a sebejistotu vašeho syna. Nabídnu vám několik inspirací a třeba se vám některé budou hodit.

1. Je velmi pravděpodobné, že u syna vrcholí období negativismu a vzdoru. Dobrá zpráva je, že pomalu bude ustávat

Chlapec se chce prosadit a dělá to vší silou. Typické je, že všechno neguje a tím se vymezuje. Uklidním vás, že vývojově je tato fáze v pořádku a chlapec je na cestě k vlastní individuaci a vyvíjející se osobnosti. Jeho nervová soustava ještě není vyzrálá a teprve se učí reagovat na nepříjemnosti a nastavené hranice.

Na synovu potřebu negace se můžete připojit komunikací:

  • „Ano, slyším, že nechceš... Jak to spolu vymyslíme? Jaký máš nápad? Co bys chtěl místo toho?”

Možná se divíte, že „nechci” přichází v banálních věcech, které doposud byly chtěné. U vašeho synka se pomalu vytváří něco jako vůle a obrovská touha po samostatnosti.

Zkuste reagovat v klidu s vědomím, že na všechno říkat „nechci” brzy přejde. Co si však z těchto situací syn odnese, je způsob, jakým na to reagujete.

2. Co nejvíce oceňujte jeho pokusy dělat věci sám a reagovat v situacích samostatně

Čím více toho bude moct dělat sám, tím méně bude vzdoru a tím více se posílí jeho sebeúcta a prožitek ze zkušeností.

Dejte synovi zpětnou vazbu:

  • „Moc se mi líbilo, jak sis dnes sám řekl, že nechceš kakao. To je fajn, že se umíš rozhodnout.”
  • „Všimla jsem si, že jsi nechtěl červené triko a sám sis vybral proužkované. Už mám velkého kluka.”

3. Dbejte na rodičovskou důslednost

Co jednou synovi slíbíte, tak splňte. Posilujete tím pocit vzájemné důvěry.

4. Pokud hází hračkami a bije vás...

Většinou je za prožíváním silných emocí nějaká potřeba dítěte. Když vás bije, tak vlastně sám neumí naložit se svým hněvem, prožívá ho v nějaké podobě a bouchne do vás, protože jste nablízku a je to bezpečné.

Pravděpodobně má zkušenost, že to unesete. Možná jste v jeho očích viníkem, protože hněv následoval po nějakém zákazu od vás. Syn se tím, jak reagujete, od vás učí, jak své emoce přijímat nebo potlačovat.

Opět je důležité reagovat v klidu a určitě ránu nevracet. To byste syna naučila ránu odměňovat ranou. Jasnou reakcí mu dejte najevo, že bít a bouchat se nenecháte.

  • „My se doma nebijeme. Vidím, že tě něco trápí. Jak ti můžu pomoct? Chceš se přitulit?”

Raději se připojte, když je syn zuřivý, pomozte mu naučit, jak vztek dostat ven jinak než házením hraček. Slovní reakce může být:

  • např. „Vidím, že házíš hračkami, asi tě něco hodně rozzlobilo, ale hračkami se nehází. Jak ti můžu pomoct? Chceš toho zlobílka vydupat? Zmačkáme ho do papíru?”

Zlobílkem je myšlen vztek dítěte, ne dítě samotné. Oddělíte tak chování syna od syna samotného. Nebude se v něm vytvářet pocit zlobivého dítěte. Se zlobílkem je možné něco dělat = s jeho reakcí lze něco dělat.

5. Nelíbí se vám, jak syn slovně reaguje, používá sprostá slova

Existuje možnost, že to syn někde viděl a teď jen napodobuje a zkouší, jaká bude vaše reakce. Pokud se vám to nelíbí, vyslovte to, ale více nerozebírejte.

  • „Nelíbí se mi, jak na mě křičíš.”

Neberte slova syna osobně, ale nastavte jasnou hranici. Velmi důležitý je váš příklad při zvládání pro vás náročných a frustrujících situací. Co děláte, když se zlobíte? Syn vás pozoruje a od vás se učí, jak reagovat. Táta a máma jsou ten nejdůležitější vzor.

Přeji vám hodně trpělivosti, jste na začátku vaší výchovné cesty. Pokud budete potřebovat rozptýlit nějakou rodičovskou nejistotu, obraťte se na Akademii rodičovství.

Akademie rodičovství

Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.

Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii.  Více na Akademie rodičovství.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků