Dobrý den, manželka se rozvedla, když jejím synům bylo 8 a 9 let. Žila s nimi zprvu sama, poté si našla přítele, který ale onemocněl a zemřel. Se syny zůstala sama až do jejich plnoletosti. Starší se oženil, založil rodinu a má dcery. Mladší zůstal bydlet s matkou. Spolu jsme se seznámili, až když nám bylo skoro 60 let. Vzali jsme se a žijeme dosud spolu. Bohužel, její syn, kterému je dnes už 52 let, žije stále s námi. Je na matku upnutý a také ona ho stále prosazuje přede mnou. Jsme spolu už 17 let, bydlíme v bytě 2+1, on má svůj pokoj, my máme obyvák, který nám slouží i jako ložnice. Bohužel, každý večer je s námi, dokud nejdeme spát. Před kamarády říká, že žije single, ale ve skutečnosti se o něho stará matka. Vaří, pere, uklízí, zkrátka se o něho stará jako o svého manžela. Nechtěl bych se s manželkou rozvést, protože ji stále miluji, jenomže nevím, jak to udělat, aby se syn osamostatnil. V okolí sousedé tvrdí, že je asi gay, ale to nevím. Žije jen pro svůj sport, má své kamarády, jezdí s nimi dovolenou a pak se vrací domů k matce. Nikdo v našem okolí to nechápe. Poraďte, co se s tím dá udělat. Děkuji.

Ve svém příběhu popisujete podzim života dvou lidí, kteří se propojili až v pozdějším věku. To je moc krásné, máte možnost sdílet a prožívat toto období s někým, s kým je Vám dobře. Zároveň Vás trápí, že součástí Vašeho života s manželkou je dospělý syn, který se z pohledu standardních rodinných vztahů měl dávno osamostatnit. Řekněme, že se nepodařila mezi mámou a synem fáze, kdy se syn odstěhuje a žije svůj život. Nemám k Vašemu příběhu více informací, takže budu vycházet z těm, které zmiňujete.

Jeden pohled směřuje k dospělému synovi. Myslím, že nemá důvod se stěhovat, proč by to dělal? Syn žije s mámou 52 let a podle toho, co píšete, mu to vyhovuje, stejně jako jeho mámě. Má plnohodnotné zázemí. Vzhledem k tomu, že jste se vy do rodiny přistěhoval, on na to zřejmě pohlíží tak, že on je doma a vy jste ten, kdo do rodiny přibyl.

Přestože je z pohledu generační obměny běžné, že se dospělé děti odstěhovávají od svých matek, ještě neznamená, že se to tak vždy povede. K tomu je rodiče musí vychovat, a hlavně to tak chtít. Ne si k nim vytvářet vzájemnou závislost.

Vaše paní prošla ve vztazích k mužům dvěma obdobími, která možná umocnila její závislý vztah se synem. V době, kdy se rozváděla, mohl o ni mladší syn (8let) velmi pečovat a bát se o ni, postupně nahrazovat partnera. Druhé období, když přítel zemřel. Opět mohl být syn mámě podporou, o kterou se opírala. Z takových pozic se těžko vystupuje. Obzvlášť, když to oběma vyhovuje. Syn má pocit důležitosti a matka se stará. Sexuální orientace k mužům nebo ženám asi nebude podstatná.

Důležité otázky, na které chybí odpovědi

V příběhu se nezmiňujete, jak situaci vnímá Vaše žena. Jak by to ona chtěla? Dokáže synovi říct, co by chtěla, co by se jí líbilo? Chce, aby vůbec bylo něco jinak? Žijete takto 17 let, to je dlouhá doba. Co se teď u Vás změnilo, že to chcete řešit? Jaké možnosti vy sám vidíte? Máte svůj byt, do kterého byste se se ženou odstěhovali? Nebo se odstěhoval sám?

Možná Vás znepokojily názory okolí a příbuzných, a to nastartovalo jakousi nepohodu. Oni však s Vámi nežijí. Někdy je mnohem lepší přijmout danou situaci a najít si v ní něco, co je dobré, než dělat radikální změny. Je možné, že všem daná situace vyhovuje, jenom neví, že Vám ne.

Jednou z cest je všichni si sednout a otevřeně si promluvit, jak situaci vnímáte. Dozvíte se, jak to má syn i Vaše žena a vy budete moct říct svoje potřeby. A něco z toho vytvoříte, aby vám všem bylo dobře. Nedává smysl se nedomluvit.
Přeji hodně trpělivosti a nadhledu.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.