Už když je dítěti rok a půl, zvládne základní úkoly, které se podobají spíše hře, až později je začne vnímat jako povinnost. Zhruba od tří let děti lákají všechny činnosti, které dělají dospělí. Zprvu vám možná bude připadat, že zapojení potomků do úklidu vás zdržuje a přidělává práci, vydržte a dítě nekritizujte. Naopak ho vždy povzbuzujte a za odvedenou práci chvalte.

V předškolním věku je dítě schopné pomáhat s vařením, vynášet koš, ustlat postel atd. Školáci už jsou poměrně samostatní, zvládají si připravit snídani, nakoupit, vyluxovat a někdy dokonce i uvařit.

Jde jen o to nastavit pravidla, děti správně motivovat a chválit. Pokud zvažujete odměnu, pak vyzkoušejte jinou než peněžitou formu.

„Pokud dítě něco dělá, protože ho to baví, má k dané aktivitě emoční vazbu. Jestliže jej za výsledek platíme, může toto pouto přesměrovat k odměně. Budeme-li oceňovat proces, tedy samotnou snahu, a nikoli výsledek, zvýšíme u dítěte vazbu k oné činnosti,“ vysvětluje psycholožka a koučka Kamila Jetmarová a dodává: „Do určitého věku dítěte je ‚vítězství‘ naprosto nedůležité. Pokud je postaveno na nezdravých základech, jako jsou například ocenění tatínka či hmotná odměna, nevydrží to dlouho. Tento typ motivace je nutné stále živit, kdežto motivace založená na vztahu k procesu, tedy formě seberealizace, se sytí sama.“

Což potvrzuje i tzv. teorie sebedeterminace, kterou založili psychologové Deci a Ryan a která se zabývá vnitřní a vnější motivací, jež je důležitá pro pozitivní výsledek. Podle ní je ze všeho nejdůležitější pocit uspokojení.

Začít u pokojíčku

Učit se povinnostem lze již od útlého věku v rámci úklidu dětského pokojíčku. Čím je dítě kreativnější, tím to bývá složitější, protože i úklid se u něj může velmi snadno změnit ve hru, která ho natolik zaměstná, že na původní důvod – úklid –, rychle zapomíná. Proto pokyn rodiče udrží skutečně jen pár minut a není dobré mu to zazlívat.

„Když řeknete ukliď si pokoj, a za 10 minut přijdete, obvykle dítě s úklidem ani nezačne. Nedokáže se rozhodnout s čím začít, a tak si jednoduše začne opět hrát,” vysvětluje psycholožka Isabelle Filliozatová.

Proto je zapotřebí začít s jedním úkolem ve stylu: „Všichni plyšáci patří do kapsáře,“ když po chvíli přijdete, dítě pochvalte a zavelte: „A teď panenky...“

Po každém splněném úkolu by měla přijít pochvala, a pokud se jedná o velký úklid, pak nezapomínejte na pauzu a nějakou tu zábavu. Pokud máte hravé a tvůrčí dítě, budete se muset smířit s tím, že uklizený pokoj mu příliš dlouho nevydrží.

Jak učit nejmenší děti pořádku podle Isabelle Filliozatové - autorky knihy Zkoušeli jsme všechno
V prvním roce – rodič dítěti jen ukazuje. „Panenky jdou spinkat do téhle krabice, kostky do téhle, knížky do skříňky.“
Ve dvou letech – rodič dává dítěti na výběr. „Chceš začít sbíráním knížek, nebo autíček?“
Ve třech letech – rodič nabízí svou pomoc. „Já uklidím plyšáky a ty kostky, anebo ty uklidíš plyšáky?“
Ve čtyřech až šesti letech – rodič dává jen jeden pokyn. „Nejdřív dej knížky do poličky, já se pak vrátím a budeme pokračovat.“

Když doma vládne anarchie

Pokud vám připadá, že u vás doma panuje anarchie, chybu nehledejte u ostatních členů domácnosti, ale sami u sebe. Největším omylem je myslet si, že budete své ratolesti raději opečovávat, než je vést k samostatnosti.

Vaším hlavním cílem má být snaha naučit děti různým dovednostem adekvátním věku. Vlivem nedůsledné výchovy si děti postupem času osvojí lenost a nevhodné návyky, kterých už je jen těžko zbavíte.

Jak nastavit pravidla
Vytvářejte dohody - čím víc budete na dítě naléhat, tím víc se bude úkolu bránit. Místo rozkazů uplatňujte dohody, které musí obě strany splnit, např. „Když se mnou utřeš prach, pomůžu ti postavit stavebnici.“
Nechte dítě si vybrat - když dítěti umožníte vybrat si mezi několika činnostmi, přijme lépe fakt, že se musí zapojit. Úkol, který si vybere, bude dělat svědomitěji než ten, který by mu byl přidělen. Když už zadáváte úkol, je dobré přesně říct, co po dítěti chcete. Místo „Ukliď si pokoj,“ použijte např. „Ukliď si stavebnici, kterou máš v pokoji rozházenou po zemi.“
Dokončit úkol - důležité je vést dítě k dokončení jednoho úkolu předtím, než začne pracovat na dalším. A to i v případě, že konkrétní povinnost není zrovna zábavná. To se týká především školáků, kteří si musí rozvrhnout školní a domácí povinnosti. 

Vyvozujte důsledky - jestliže dítě nesplní úkol, je nutné nastavit pořádek. Dítě netrestejte, ale ukažte mu, že se splnění úkolu nevyhne, například: „Po těch hračkách, které jsi neuklidil, přece nemůžeme chodit. Schováme je a vrátíš se k nim, až je po sobě budeš uklízet.“

Naopak, když dítě úkol splní, je velmi důležité ho pochválit. Vhodnou odměnou jsou oblíbené dobrůtky. A je jedno, zda se jedná o oblíbenou zmrzlinu či želatinové medvídky. Pochvaly jsou velmi významné, protože dětem dodávají sebevědomí, jsou tak svědomitější v plnění dalších úkolů. Navíc v těchto činnostech neuvidí nepříjemnou povinnost.

Zachovejte důslednost - jakmile vyslovíte zákaz, musíte se ho držet. Nenechte se hned zlomit, ale držte slovo minimálně do druhého dne. Jedině tak si dítě uvědomí, že systém myslíte vážně a pro příště si rozmyslí, jak k úkolu přistoupí.

Hrozba úzkostí a deprese

Ve společnosti neustále přibývá lidí se sklony k úzkostem a depresím. Podle psychologů je to také dáno poklesem tzv. frustrační tolerance, a tedy nízké míry schopnosti odolávat zátěži. Jako jeden z důvodů uvádějí právě prostředí a způsob výchovy dnešních dětí.

„Obecně je čím dál častější, že dětem vše připravíme a ony to následně vnímají jako samozřejmost. Konkrétně se to projeví tak, že od dětství nemusí či nejsou nuceny, ať už prostředím, dobou nebo rodiči, překonávat žádné obtíže,“ upozorňuje Kamila Jetmarová a doplňuje: „Rodiče, kteří chtějí pro potomky to nejlepší, odstraňují i potenciální překážky s velkým předstihem a dítě mnohdy nezaznamená, že nějaký problém nastal.“

Děti, které jsou od malička připravené čelit problémům, jsou na dospělý život lépe připravené a jen tak něco je nezaskočí.