V první řadě je důležité začít dítě včas zvykat na změnu denního režimu. Ze všeho nejdůležitější je nastavit pravidelnou dobu usínání a vstávání. Je-li nutné, aby dítě vstávalo v sedm hodin, nemělo by usínat později než v devět večer. Šestileté děti totiž spávají obvykle 9 až 11 hodin. Nedostatek spánku, ale i „přespávání“ mohou vést k denní únavě a výrazně snižovat výkonnost dítěte.

Neméně důležitá je i psychická příprava a podpora ze strany dospělých. Odborníci radí pomalu se s dítětem na začátek školy připravovat. Tímto tréninkem se ovšem nemyslí drilování učiva v rámci opakování ani několikahodinové sezení v plném soustředění. Stačí drobnosti, kterými své ratolesti povzbudíte a namotivujete. Na praktických příkladech jim ukažte, proč je dobré se učit, co potom budou umět např. samy číst, psát apod.

Pokud se děti budou ptát na školu a konkrétní věci, nikdy je neodbývejte a nezlehčujte jejich obavy. Nikdy nepoužívejte školu jako výhrůžku ani pomocí ní děti nezastrašujte ve stylu: „Jen počkej, ona už tě paní učitelka odnaučí odmlouvání.“ Takové zdánlivě nevinné věty mohou v dětské duši vypěstovat psychický blok a pocit, že chodit do školy je za trest.

Podobně fungují ale i slova úzkostných rodičů, kteří svou vlastní úzkost ventilují rádoby útěchou: „Neboj, bude se ti tam líbit. Neboj, to spolu zvládneme atd.” Ve skutečnosti u dětí takto vzbuzují ještě větší obavy, jelikož děti jsou senzitivní a podvědomě vycítí strach rodičů, slova útěchy se pak míjí účinkem.

Co dělat před začátkem školy
Zaveďte pravidelný režim - již na konci prázdnin nastavte pravidelný denní režim a obvyklou posloupnost činností, které má dítě ráno vykonávat (vstávání, snídaně, umytí, obléknutí atd.).
Doprovoďte svého prvňáčka do školy - první den školy je pro dítě významným okamžikem, určitě bude rádo, když ho bude moci sdílet s oběma rodiči. Doprovod dítě ocení i během celé první třídy.
Začátek školy společně oslavte - dejte prvňáčkovi najevo, že prvním dnem školy začíná něco nového, co je dobré a co je důvodem k oslavě.
Dbejte na odpočinek a dostatečný přísun energie - školní docházka klade na dítě zvýšené nároky, dopřejte dítěti dostatek spánku a pravidelnost nejen v aktivitách, ale i ve stravě.
Dejte si čas - ponechte si dostatečný prostor na ranní vypravení z domu, snížíte tak stres a předejdete zbytečným konfliktům.
Školou dítě nestrašte - vyhněte se poukazování na náročné situace, které mohou hrozit, o škole myslete a mluvte pozitivně.

Vše má svůj čas

I sebelépe připravené dítě na vstup do školy potřebuje dostatek času na zvyknutí si na změny. Rodiče by tak měli být trpěliví a svým dětem maximálně naslouchat a rozhodně je nesrovnávat s ostatními dětmi. Každé dítě je jiné a tedy i vstup do první třídy zvládá jinak.

Po několika dnech ve škole se mohou objevit potíže tělesného i psychického rázu: děti mohou být roztržité, zapomnětlivé a plačtivé; mohou mít tendenci chovat se způsobem, který je typický pro děti výrazně mladší; některé si začnou stěžovat na nejrůznější tělesné neduhy - ranní bolení břicha nebo hlavy. Objevují se i „skutečné“ tělesné příznaky: zvracení, zvýšená teplota, které jsou v tomto případě charakteristickou tělesnou reakcí na zvýšenou psychickou zátěž.

Obvykle se nejedná o nic vážného, přesto je dobré problémy před dítětem nezlehčovat. Někdy pomůže zajít do školy a zeptat se učitele, ale třeba i družinářky, zda u dítěte nezaznamenali nějaký problém. Dost často se stává, že problém není v samotném vyučování, ale například v šatně (dítě nemůže najít ten správný sáček na přezůvky, nesedí s dítětem, s kterým by chtělo, v jídelně do něj někdo ošklivě strčil, muselo jíst něco, co nemá rádo apod.).

Celé první pololetí má dítě k tomu, aby si ve škole zvyklo, i učitelé k tomu tak přistupují. Důležité je, aby rodiče v tomto období dítěti věnovali mnoho času a pomáhali mu s domácími úkoly (v prvním pololetí je to především o nácviku čtení).

Pokud dítěti něco hned nepůjde, nebo se nebude chtít samo učit, pak to většinou vypovídá o tom, že adaptace stále probíhá. Pokud si nevíte rady, nebojte se oslovit učitele a následně odborníka. Právě v první třídě se totiž nejčastěji ukazuje, jestli žák netrpí některou specifickou vývojovou poruchou, například dyslexií nebo dysgrafií apod.

Důležitý volný čas a hra

I když pěstovat v dítěti vědomí povinností a vést ho k jejich plnění je zásadní předpoklad pro úspěšnost i v pozdějším životě, nepřehánějte to, a dítě školou nezahlcujte.

Děcko by mělo mít stále čas a prostor na to, aby rozvíjelo svoji osobnost a věnovalo se aktivitám, jež ho těší a naplňují. Proto nikdy nezapomínejte na to, že v denním harmonogramu má své místo i prostor pro hru a zájmovou činnost.

Nesrovnávat, naopak podporovat spolupráci

Rodiče by si měli uvědomit, že žádné dítě nevyniká zcela ve všem. Je tedy zapotřebí ho nesrovnávat s ostatními spolužáky, naopak mu vysvětlit, že některým spolužákům půjdou určité předměty lépe než jemu a jiné zase hůře. Aby dítě mělo šanci se naučit realisticky srovnávat s ostatními a tedy objektivně hodnotit své možnosti a získat důvěru ve své schopnosti a nepodceňovat se.

Úkolem prvňáčka je naučit se zdravě soutěžit s ostatními spolužáky, ale ne za každou cenu, jak si občas přejí rodiče. Stejně důležité je rozvíjení vztahů a spolupráce. Aby dítě hned od začátku vědělo, že se i od ostatních dětí může něco naučit a naopak i ono může učit je.

Jak zdárně zvládat školní docházku
Buďte chápaví - uvědomte si, že nástup do školy je pro dítě velká změna, je normální, když se bude chovat trochu jinak než dříve. Citlivě a s pochopením reagujte na případné symptomy (jako je bolest hlavy, břicha, zvýšená únava), které po období adaptace většinou odezní.
Buďte trpěliví - nechte dítěti potřebné adaptační období, čas, aby mohlo do školní lavice „dozrát“. Nelekejte se toho, když vše zpočátku nepůjde tak hladce, jak jste si mysleli. Nebuďte zklamaní, když se ukáže, že v některých předmětech za ostatními spolužáky vaše dítě zpočátku zaostává.
Přistupujte k možnostem svého dítěte realisticky - nepodceňujte ho, zároveň po něm nechtějte, co nemůže zvládnout. Dítě, které je pod silným tlakem, může reagovat vzdorem nebo rezignací, mohou se u něj projevit poruchy koncentrace, zvýšená agresivita či plačtivost.
Mějte svého prvňáčka rádi - říkejte dítěti, že ho máte rádi bez ohledu na jeho úspěchy či neúspěchy a že je zcela přirozené, když se mu něco ve škole právě nepovede.
Chvalte a oceňujte - pozitivně hodnoťte i dílčí úspěchy, neberte je jako samozřejmost. Pozitivní hodnocení je pro dítě větším motivačním nástrojem než tresty. Oceněním úspěchů a pomocí s případnými neúspěchy pomáháte potomkovi budovat jeho dobré sebepojetí.
Spolupracujte se školou - informujte učitele s předstihem o případných speciálních potřebách svého potomka či jeho omezeních (speciální poruchy učení, hyperaktivita atd.). V případě potřeby vyhledejte pomoc v pedagogicko-psychologické poradně.
Udělejte si na své dítě čas - je důležité, aby s vámi mohlo dítě sdílet své zážitky ze školy, svěřit se s radostmi i trápeními, která se ke škole vážou.
Pomozte se začleněním do kolektivu - umožněte dítěti trávit se spolužáky i volný čas mimo školu. Ptejte se na jeho nové kamarády a zjistěte, jak se mu ve třídě daří. Řekněte dítěti, že si nemusí se všemi spolužáky vždy rozumět, že mu ale nikdo nesmí ubližovat.
Pozor na počet mimoškolních aktivit - zvažte, co vše vaše dítě kromě školy reálně zvládne. Dejte dítěti prostor pro „nicnedělání“, čas na odpočinek, hru, pro neorganizované volno. Mělo by mít šanci zážitky a podněty, které ho potkaly, zpracovat.
Pomáhejte - učte se s dítětem pravidelně, ale nepřehánějte to (pro prvňáčka je optimum cca 30 min. denně), po dohodě s dítětem zkuste na učení najít nejvhodnější čas.
 Zdroj: Peter Porubský, vedoucí Linky bezpečí

Základní vybavení pro prvňáka

Jedna z nejdůležitějších věcí je školní taška, která by měla být lehká s vyztuženými zády a s nastavitelnými popruhy. Ty by měli rodiče potomkovi nastavit tak, aby brašna seděla přímo na zádech. Pokud visí moc nízko, zatěžuje bederní páteř.

Aktovky nejmenších školáků mohou vážit i pět kilo. Na vině nejsou jen těžké knížky, ale i spousta zbytečností, které si děti do školy tahají. Na tašce se tak nevyplácí šetřit. Ocení to zejména záda dítěte, která bývají právě špatně zvolenou aktovkou přetěžována. 

Dále se pak jedná o věci, jako penál s tužkami, pastelkami, gumou a ořezávátkem. Pero přijde na řadu až později, nejprve se děti musí naučit psát tužkou. Tužka i pastelky by měly být trojhranné. Na sešity a učebnice pak obaly. K lavici přivazovací sáček na další pomůcky.

Na výtvarnou výchovu by děti měly mít kufřík vybavený vodovkami, temperami, štětci a kelímkem na vodu, voskovkami, modelínou, lepidlem, podložkou na modelování a igelitovým ubrusem na lavici. Dětem se také doporučuje do kufříku přibalit starší triko, které mohou při své tvořivé práci umazat.

Na tělocvik pak jsou nutné tenisky s bílou podrážkou nebo cvičky a triko, trenýrky, tepláky či legíny. Většinou ještě děti mají mít míček a švihadlo.

Do třídy budou děti potřebovat ručník s poutkem a látkový ubrousek pod svačinu. Učitelé dětem doporučují i polštáře (podložky) na židle, které budou moci používat i k sezení na zemi.