U dětí selfie technologie obvykle funguje jako komunikační prostředek. Skrze své vlastní obrázky promlouvají k ostatním. Zachycují své vlastní pocity, názory v daný okamžik a jsou v tomto směru velmi upřímné. Proto i stále častěji vizuální vjemy doplňují o hlasové nahrávky.

Vlastní fotky jim tedy nahrazují deníčky - místo psaní ´Můj milý deníčku´ fotí a nahrávají své já, ale i radosti a strasti do vlastních obrázků a videonahrávek. Rodiče by tak na všechny tyto obrazové materiály měli pohlížet jako na věci, z kterých se mohou o svém dítěti mnohé dozvědět. A to nejen o jeho fyzické kráse a oblečení, které mu sluší, ale také o tom, co ho trápí a co jej činí šťastným.

„Většina dospělých už dávno zapomněla, jak moc je složitý přechod z dětství do dospělosti. Kolik obav a úzkostí v tu dobu děti prožívají a nedokážou to říci z očí do očí,” upozorňuje psycholožka Barbara Becker Holsteinová.

A právě proto by rodiče měli na fotky i videa svých dětí pohlížet s určitou obezřetností a rozhodně jim nebránit v této formě vyjadřování.

Moderní doba si jednoduše žádá nové přístupy. Pokud se je rodiče naučí ovládat, mnohem více se svým dětem přiblíží a budou jim i více v jejich životních strastech nápomocni.