Novela zákona specifikuje, že ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté na základě doporučení registrujícího gynekologa v souvislosti s umělým oplodněním, jde-li o formu mimotělního oplodnění (in vitro fertilizace), a to ženám s oboustrannou neprůchodností vejcovodů od 18 let do dne dosažení 39. roku věku, ostatním ženám pak od 22 let do dne dosažení 39. roku věku.

Úhrada je (stejně jako podle dřívější úpravy) možná nejvíce třikrát za život, nebo čtyřikrát za život, bylo-li v prvních dvou případech přeneseno do pohlavních orgánů ženy nejvýše jedno lidské embryo vzniklé oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy. Do limitu 3krát, resp. 4krát za život se nezapočítává pouhé zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy (intrauterinní inseminace – IUI), které je druhou metodou umělého oplodnění.

Přesto IVF není zcela zdarma

To, že se zdravotní péče poskytnutá v souvislosti s mimotělním oplodněním hradí z veřejného zdravotního pojištění, zároveň ale neznamená, že je zcela zdarma. Např. léky, kterými se pacientka musí hormonálně stimulovat, jsou podle příslušné vyhlášky ministerstva zdravotnictví (MZ) a z ní odvozeného číselníku hrazeny pojišťovnami jen částečně (resp. do určitého množství), takže na ně pacientka doplácí.

Dále si pacientky platívají specifické laboratorní vyšetření nebo použití jiné metody (techniky) oplodnění vajíčka spermií v laboratorních podmínkách. Podle vyhlášky MZ hradí totiž pojišťovny jen určitou metodu a jiné – specifičtější a tím pádem dražší – metody nehradí. Platí se také např. nadstandardní péče v soukromém zdravotnickém zařízení, jejíž cena se samozřejmě u jednotlivých zařízení liší; na její výši nemá pojišťovna žádný vliv.

Běžně si tak žena k jednomu cyklu připlácí 10-30 tisíc korun. Ženy by také měly vědět, že se platí i za zamrazení embryí a pak také za aplikaci těchto embryí. Zde se ceny u center asistované reprodukce značně liší. Zatímco někde vás to vyjde na pět tisíc, jinde za to můžete zaplatit 15 tisíc.

Každý by měl vidět dopředu ceník 

„Pacientka má právo dopředu si vyžádat ceník všech poskytovaných nadstandardních služeb. Tento ceník by neměl obsahovat žádnou péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění (např. ultrazvukové vyšetření). Centrum by si nemělo účtovat ani konzultace. Na všechny platby musí pacientka dostat doklad,” upozorňuje tiskový mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Doplnit můžeme, že podle zákona o specifických zdravotních službách lze (z odborného hlediska) umělé oplodnění provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 49 let. Úhrada IVF z veřejného zdravotního pojištění je však možná jen do dne dosažení 39. roku.