Někteří rodiče mají pocit, že se dětem nemůže v určitých situacích říkat úplná pravda. Ve snaze své potomky chránit před nepříjemnou realitou se pak uchylují někdy k drobným, jindy velkým, rádoby milosrdným, lžím. Jenže děti jsou velmi vnímavé, a tak přestože mají dospělí pocit, že situaci dobře zvládli či zahráli do autu, děti si v hlavě ukládají vzorce chování. Kopírují i lidi okolo, z nichž nejvýraznějším vzorem v době dospívání bývá většinou rodič. A tak se může stát, že kvůli tzv. nevinným lžím může z dítěte postupem času vyrůst podvodník nebo lhář.

Podle výzkumu psychologů z University of California v San Diegu má neupřímnost a nečestnost zásadní vliv na děti ve věku od pěti do sedmi let. Výsledky potvrzují, že děti kopírují chování dospělých, protože jej považují za normu. A pak také mají pocit, že nemusí říkat pravdu někomu, kdo sám lže.

Přitom i nepříjemná či citlivá témata, jako je například vážná nemoc, smrt nebo sex, se dají dětem vysvětlit adekvátně jejich věku a není nutné se uchylovat ke lži.

Další možnou příčinou toho, že z dítěte vyrostl nečestný jedinec, může být tvrdá výchova, doprovázená drilem a tresty. Z výzkumů vyplynulo, že pokud jsou malé děti ve věku od dvou do šesti let vystaveny velmi tvrdé disciplíně a trestům, vytvoří si silný obranný systém výmluv a dokážou pak velmi přesvědčivě lhát.