„Podívejte bubliny, barevné krásné bubliny,“ říká dětem lektorka kurzu Alena Vyčítalová foukající do bublifuku. Bubliny létají kolem hlaviček dětí a lektorka při každém vyslovení slova bublina ukáže rukama znak určený pro bublinu ve znakové řeči. Maminky po ní vše opakují.

Když děti přestane létání bublin bavit, lektorka pustí písničku, ve které se opakují slova naučená v předchozích lekcích. Maminky zpívají a zároveň dětem znakují vše, co se již společně učily.

Lektorka kurzů Alena Vyčítalová používá speciálně upraveného plyšového medvěda.

Lektorka kurzů Alena Vyčítalová používá speciálně upraveného plyšového medvěda.

FOTO: Petr Horník, Právo

Poprvé v pěti měsících

Nejmladším nemluvnětem právě probíhající lekce je jediná přítomná holčička Valentina Isabella Leggeri, které je osm měsíců. Přestože vyrůstá ve dvojjazyčné rodině, kde na ni maminka mluví česky a tatínek italsky, nebylo hlavním důvodem znakování usnadnění komunikace v rodině.

„Hlavní důvod, proč jsem se rozhodla pro kurzy znakování, byl ten, že jsem chtěla, aby se Valentinka dokázala dříve vyjádřit, aby s námi začala dříve komunikovat a nebyla frustrovaná z toho, že chce něco sdělit a nemá možnost, jak to udělat,“ svěřuje se maminka holčičky Jitka Burianová.

Paní Jitka se o znakování dozvěděla už v době, kdy byla s dcerou v jiném stavu. Když bylo Valentince pět měsíců, absolvovaly společně seminář zaměřený na problematiku znakování kojenců. Od té doby se maminka snaží na Valentinku kromě běžné verbální komunikace i znakovat. „První znak použila v sedmi měsících, když na Vánoce ukázala na světla,“ dodává maminka Jitka.

Valentinka v současné době byla na třetí lekci znakování, od doby návštěvy semináře se však maminka snaží a při prohlížení knížek, při procházkách i běžných denních činnostech používá zhruba osmdesát základních znaků, přestože Valentinka zdaleka všechny neovládá, maminka určitý výsledek vidí. „Poměrně hezky dokáže použít znaky pro pojem ještě a dost. Nejvíc je používá při foukání do bublifuku,“ popisuje maminka.

Valentínka použila první znak v sedmi měsících.

Valentinka použila první znak v sedmi měsících.

FOTO: Petr Horník, Právo

Aby zase začal mluvit

Jinou motivaci k návštěvě kurzu měla maminka čtrnáctiměsíčního Christophera Dominicka Gregora. I Christopher pochází z dvojjazyčné rodiny. Maminka na něj mluví slovensky a tatínek česky. Přestože nejde o jazyky příliš rozdílné, možná i to hrálo svou roli v okamžiku, kdy Christopher přestal komunikovat.

„Christopher uměl v roce cíleně používat asi sedm základních slov. Pak k nám ale na delší návštěvu přijeli moji příbuzní a Christopher během návštěvy zjistil, že je snazší ukazovat na věci, které chce, než si o ně říct, a mluvit přestal,“ popisuje maminka, jejímž cílem je pomocí znakování opět svého syna přimět ke komunikaci. Christopher v současné době používá hlavně znak pro světlo a pro koupání. Jako všechny děti i on nejraději znakuje ty věci a situace, které ho baví nebo které ho něčím zaujmou.

Christopher přestal s verbální komunikací, znakování se ale nebrání.

Christopher přestal s verbální komunikací, znakování se ale nebrání.

FOTO: Petr Horník, Právo

Dřívější komunikace

Motivace rodičů, především maminek, proč s dětmi začnou navštěvovat kurzy znakování, jsou různé. Nejčastěji jde o snahu podpořit dřívější komunikaci mezi matkou a potomkem. „Pro matku není těžké na dítě mluvit, ale pro dítě je těžké být ve verbální komunikaci jejím partnerem. Jestliže dítě začíná vyslovovat první slova až kolem jednoho roku věku, znakování mu to umožní mnohem dříve. Pokud dítě zvládne základní znaky, je pak pro něj snadné s maminkou komunikovat ještě před tím, než začne používat slova. Přičemž znakování vývoj řeči v ničem nebrzdí,“ vysvětluje nezávislá certifikovaná lektorka programu Baby Signs a GoKids! English Ing. Michaela Ehrenbergerová z Montessori školky Jonáš &GoKids! centra Praha.

Pokud se rodiče rozhodnou pro komunikaci pomocí znakování, výuka začíná od znaků, které vyjadřují běžné denní činnosti a věci s nimi spojené. První lekce jsou zaměřeny na jídlo, spaní nebo koupání, které děti většinou mají rády. Děti při nich používají znaky pro vodu, čištění zubů, ale třeba i pro žábu nebo kačenku.

„Aby došlo ze strany dítěte k pochopení toho, co znak vyjadřuje, je dobré pokaždé, když to situace umožní vyslovit dané slovo, dítěti věc ukázat a zároveň znakovat. Děti to během chvíle pochopí a začnou používat cíleně znaky samy,“ dodává Michaela Ehrenbergerová.

Okamžik, kdy dítě začne samo znakovat, maminky většinou spontánně pochopí. Například podle toho, že dítě zrakem fixuje předmět a zároveň ukazuje příslušný znak. Velmi často je mezi prvním užívaným znakem světlo. Děti jsou jím fascinovány. Ukazují na žárovky, světla v tunelech nebo i na sluníčko venku při procházce,“ dodává Ehrenbergerová.

Pomůže při cizím jazyku

Pokud dítě začne znakovat a následně se i rozmluví, u znakování ještě chvíli zůstává a používá oba druhy komunikace zároveň. Velmi často se ke znakování vrací například při únavě, nemoci nebo při jiné vypjaté situaci. „Pokud je dítě unavené, je pro něj mnohdy snazší začít zase znakovat. V okamžiku, když náročná situace pomine, opět začne používat slova,“ dodává Michaela Ehrenbergerová.

Kromě toho, pokud je dítě ve dvojjazyčné rodině nebo se rodiče rozhodnou v raném věku pro výuku cizího jazyka, pomůže znakování i tam. „Pokud dítě zvládne znakování ve své mateřské řeči, nebývá problém v okamžiku, kdy nastoupí druhý jazyk. V takovém případě se na dítě znakuje a během znakování se použije cizí slovo. Z praxe víme, že děti toto velmi dobře zvládají,“ dodává vedoucí kurzů Michaela Ehrenbergerová.