Obětí šikany se velmi často stávají děti, které se nějakým způsobem liší od ostatních. Ať už to je barva pleti, tělesné postižení či třeba jen jiný styl oblékání. Skutečně stoprocentní ochranný štít však neexistuje. I ten nejprůměrnější člověk se od ostatních nějakým způsobem odlišuje a i ta nejnepatrnější známka nejistoty v jeho chování či vnějších projevech vůbec může spustit soukolí nazývané šikana.

Termínem šikana je označována úmyslná samoúčelná agrese jedince či skupiny vůči žákovi (nebo skupině žáků). Podstatným rysem je manipulativní charakter takového jednání. Oběť je vůči agresorovi vždy bezbranná, slabší. K útokům obvykle dochází opakovaně. Na počátku bývají nenápadné "legrácky", posměšky nebo třeba jen ostentativní ignorování dítěte jeho spolužáky, později přichází fyzická agrese a přitvrzování manipulace. Se stupňováním agresivního chování se začíná postupně měnit postoj celé skupiny (v našem případě školní třídy) vůči agresorovi i oběti, o dokonané šikaně pak odborníci hovoří v momentě, kdy celá skupina přijme normy agresorů, na šikaně se nějakým způsobem podílí všichni, ve třídě vzniká jakási hierarchie "pánů a otroků".

Právě manipulativnost a počáteční zdánlivá "nenápadnost" v projevech šikanování může vést k jeho přehlížení. K šikanování navíc zcela vždy dochází mimo zorné pole pedagogů. Varovným signálem pro pedagoga ale může být, je-li některé dítě nápadně často terčem posměchu ostatních spolužáků (např. narážky a smích na účet dotyčného během zkoušení), bývá často osamocené, smutné, o přestávkách vyhledává společnost pedagoga.

Nejcitlivěji ale určitě dokáží své dítě vnímat rodiče a právě oni v odhalení šikany mohou sehrát významnou roli. Je nutno připomenout, že odhalení šikany nemá význam "pouze" pro záchranu oběti, ale i pro celou skupinu, v níž k šikaně dochází. Účast na šikanování i pouhé přihlížení takovémuto chování může mít výrazně negativní vliv na utváření postojů a vůbec osobnostní vývoj všech zúčastněných.

Jak tedy poznat, zda mé dítě není obětí šikanování?

Autor knihy "Bolest šikanování", etoped a psychoterapeut Dr. Michal Kolář  (problematikou šikanování se zabývá již déle než dvacet let) uvádí tyto varovné signály:

**Za dítětem domů nedochází žádný spolužák, dítě nemá žádné kamarády.
**Dítě je zaražené, posmutnělé, nemluví o tom, co se děje ve škole.
**Špatně usíná, v noci se budí, zdají se mu hrůzostrašné sny.
**Dochází k významnému zhoršení prospěchu, dítě je nesoustředěné, bez zájmu.
**Často ho před odchodem nebo po příchodu ze školy pobolívá hlava, břicho...
**Dítě častěji navštěvuje lékaře, objevují se neomluvené absence.
**Dítě chodí do školy nebo ze školy oklikami.
**Přichází domů s potrhaným oblečením, poškozenými školními pomůckami nebo bez nich.
**Často mu nevychází kapesné, požaduje další peníze.
**Dítě přichází domů vyhladovělé, i když dostává svačiny a obědy má zajištěny.
**Nedokáže uspokojivě vysvětlit svá zranění.
**Vyhrožuje sebevraždou nebo se o i dokonce pokusí.

Tyto příznaky samy o sobě ještě nemusejí mnoho znamenat, čím více se jich však objevuje, tím obezřetnější by rodič měl být.

Pokračování příští úterý - Jak rodiče mohou pomoci šikanovanému dítěti