Článek
Zatímco na pokračování v roli agentky Victorie kývla okamžitě, hrát znovu panovnici si hodně rozmýšlela přesto, že ji o to požádal autor scénáře její oscarové Královny Peter Morgan.
V kriminální komedii Red 2 si už podruhé s chutí zahrála vysloužilou agentku CIA.
„Je totiž daleko jednodušší zahrát znovu vražedkyni ve výslužbě a vychutnávat si střelbu ze samopalu navíc po boku Bruce Willise než žijící panovnici Velké Británie. Ne sice, že bych se s nespoutanou Victorií přímo ztotožňovala – nikdy jsem nebyla agentkou žádné zpravodajské služby, ale nacházím s ní určité paralely. Taky totiž odmítala skončit s napínavou prací a se mnou je to podobné. Vždyť hraju jako o život a jsem už vlastně taky v důchodovém věku,“ směje se ve svých osmašedesáti stále atraktivní Britka.
„Královna je velice specifický jedinec, žije ve velice specifickém světě, o kterém já, kromě toho, co jsem vyčetla, nic nevím a nikdy se mu nepřiblížím. Věděla jsem tedy, že to pro mě bude znamenat opět hodně práce. Je totiž daleko obtížnější znovu vytvořit roli a osobu, která hned napoprvé v Královně vyvolala tolik pozornosti, i proto jsem váhala. Váhala jsem i přesto, že to byla divadelní role, kterým dávám odjakživa přednost. Peter ale přišel s novými nápady, s novou výzvou, a tak jsem nakonec neodolala,“ svěřuje se s dojmy ze své nové role královny Alžběty II. v představení Audience, které bylo živě natočeno a od 13. června se promítá i v kinech.
A o čem hra je? Podle tradice uděluje královna každý týden audienci svému premiérovi – a to audienci přísně soukromou, o které je podle tiché dohody zakázáno kdekoliv mluvit. Představení Audience tuto dohodu imaginárně porušuje a představuje sérii klíčových setkání mezi nejvyšším úředníkem z Downing Street a jeho královnou.
Za letošní ztvárnění královny Alžběty II. v Audienci dostala opět ty nejlepší kritiky.
U Alžběty II. audience mapují éru šedesátiletého panování v Buckinghamském paláci od mladé pětadvacetileté maminky po sedmaosmdesátiletou babičku, od Churchilla po Camerona. Politici přicházejí a odcházejí podle volebních období, zatímco ona zůstává a čeká, aby přivítala svého příštího premiéra.
„Hodně jsem toho v roli pochopila. Například to, že většina premiérů ví, že v komnatě královny jsou zcela v bezpečí, stejně jako kdyby šli k psychiatrovi. Mohou zcela volně povídat o svých obavách, o tom, kde se cítí zranitelní. Královna sama ale podobné místo nemá. Jedině kde se může cítit bezpečná, je se svým manželem a do jisté míry s rodinou, jinak nikde,“ odtuší Mirrenová, která se dnes už cítí v královské roli příjemně a bezpečně.
Odpovídají tomu i kritiky na oslavu jejího hereckého umění. Například deník Telegraph napsal: „Dáma Helen Mirrenová podala další skvělý výkon. Ve ztvárnění královny je už tak dobrá, že byste ji mohli zobrazit na známky a lidé by je s chutí lepili.“
Elegantně oblečené britské herečce Helen Mirrenové to opět velmi slušelo.
S rolemi královen má Helen ve své dlouholeté kariéře bohaté zkušenosti. Jednou z prvních na jevišti byla v šedesátých letech Kleopatra, královna Egypta, zatím poslední je v Audienci. Ve filmu hrála královnu či vládkyni celkem šestkrát: v italském erotickém dramatu Caligula (1979), v britské historické komedii Šílenství krále Jiřího (1994), rok na to v animovaných pohádkách Sněhová královna a Princ egyptský, v televizním miniseriálu Alžběta I. (2005) a v Královně (2006).
Nejspíš má ke ztvárnění rolí panovnic s modrou krví genetické dispozice, když sama pochází z ruského carského rodu. Jak známo, na křestním listu má jméno Jelena Vasilijevna Mironoffová. Její dědeček Petr Vasilijevič Mironoff byl carský aristokrat, který v roce 1917 vedl v Londýně jednání o nákupu zbraní pro první světovou válku.
Byla to právě role sexy královny Kleopatry, díky které dostala agenta i místo v prestižní Královské shakespearovské společnosti. Začala hrát i další sexy role, jako byla Cressida ve hře Troilus a Cressida, Lady Macbeth a další. Díky nim pak získala dvojitý titul Sexy královna Stratfordu. A naučila se toho pořádně využívat.
Hvězdy v akci. Helen Mirrenová s manželem, filmařem Taylorem Hackfordem.
Po strohém interview v roce 1975, kdy konzervativní novinář sir Michael Parkinson mluvil posměšně o jejím „fyzickém vybavení“, bylo jasné, že Helen nikdy nedovolí, aby mužský šovinismus stál v cestě její kariéře nebo tlumil její přitažlivé kouzlo. A podařilo se jí to. Mezi muži byla vždycky ve svém živlu. I po letech je jako Victorie opět jediná žena v pánské společnosti.
„Pro herečku není vůbec jednoduché vyniknout v mužském kolektivu. Když ale správně využije své přednosti, neměl by to být problém. A ženská role by měla být vždycky sexy. Proto má umělkyně, která se narodí se sexappealem, vystaráno. Ten s věkem nemá co dělat,“ potvrdila nedávno herečka s postavou, kterou by jí mohly závidět i daleko mladší ženy.
Víte, že…
Je známá pro svůj nezaměnitelný smysl pro humor. Jednou z jejích posledních hlášek, která se traduje od chvíle, co letos v lednu konečně dostala hvězdu na hollywoodském chodníku slávy, je následující: „Konečně budu ležet vedle Colina Firtha. To je něco, co jsem chtěla udělat už dávno.“
„Vždycky hledám role, které divákovi umožní vidět mě v jiném světle. A víte, co je neuvěřitelné? Že hraju skoro padesát let a pořád je nacházím. Není to nádherné?“ dodává s uspokojením dáma Helen Mirrenová.