Anna Šišková: Jsem na dcery velmi pyšná

„V Bratislavě jsem doma, mám tam příbuzné a mnoho kamarádů. Bydlí tam můj bratr Juraj s rodinou. Je s kým se potěšit, ale loni jsem se vdala a je nám s Jiřím smutno, když jsme od sebe. Teď jsem víc na Slovensku, protože v Praze aktuálně nic netočím a v Bratislavě už pár let hraju v různých seriálech. Pěknou roli mám například v původním slovenském seriálu Horuca krv. Hraju také v divadle Astorka Korzo ’90 a v Aréně, dohromady asi šestnáct představení měsíčně,“ vysvětluje dvaapadesátiletá herečka, která bydlí ve starém městě blízko Dunaje.

„Na nábřeží to v létě vypadá jako v přímořském letovisku, samé kavárny, obchůdky, lavičky, palmy, po hrázi jezdíme na kole. V Praze mám také ráda místa u Vltavy a hezké parky.“

Pracovní povinnosti určují, jestli za volant usedne jednou nebo dvakrát týdně. Cesta po D1 jí trvá podle toho, zda herečku bolí záda. „Když jsem v pohodě, zvládnu trasu za tři hodiny, v opačném případě musím často stavět, protahovat se a odpočívat. Občas cestuji vlakem.“

V autě si čas krátí poslechem hudby. „Někdy si pustím klasiku, jindy současnou muziku. Mám ráda Adele nebo skupinu Muse. A samozřejmě si cestou třídím myšlenky. Často na něco přijdu a hned telefonuji, protože to potřebuji někomu sdělit,“ směje se držitelka prestižní ceny Český lev. Získala ji v roce 2000 za nejlepší herecký výkon ve filmu Jana Hřebejka - Musíme si pomáhat.

Její starší dcera Dorota je novinářka, píše cestopisy, skládá i písně, zpívá šansony a má skupinu. Žije střídavě v Bratislavě a v Nepálu, kde vlastní cestovku a pracuje tam v dětském domově. Ale momentálně je v Moskvě, připravuje další knihu. Bude o ní k vidění film, který natočila česká dokumentaristka. Byla za ní až v Nepálu a v červnu by její dílo mělo mít premiéru v kinech.

„Mladší Terezka studuje dokumentaristiku na pražské FAMU, aktuálně točí v New Yorku dokument. Obě také hrají ve filmech a Terezka například v seriálu Gympl s ručením omezeným. Jsem na dcery velmi pyšná.“

Letos se Anna Šišková stala patronkou festivalu Slovenské divadlo v Praze, který se už poosmnácté koná „u Heřmánků“ v Divadle Bez zábradlí.

„Když tenhle festival začínal, hrála jsem v Cyranovi Roxanu a pan Lasica byl Cyrano. Tehdy, těsně po rozdělení Československa, si Karel Heřmánek, který vše vymyslel a zorganizoval, pronajal scénu ve vinohradském divadle. Představení všechny dojalo, měli jsme pocit, že se navždy rozcházíme a už se nikdy neuvidíme. Lidé z hlediště volali: My vás máme rádi,“ vzpomíná herečka.

Od té doby však slovenská divadla přijíždějí každý rok a Anna se festivalu zúčastnila mnohokrát. „Teď si mě manželé Heřmánkovi zavolali jako patronku, i když letos v žádné inscenaci nehraju.“ Zůstala ale jen na chvíli. Po slavnostním zahájení festivalu herečka odcestovala na Slovensko na představení.

V létě se začne ve velkém rekonstruovat dálnice D1. Řidiče čekají značné komplikace a zkouška trpělivosti.

„Vím to, ale v tu dobu moc necestuji, budu hlavně v Praze, protože v Bratislavě máme divadelní prázdniny. Tady naopak probíhá už tradiční akce Léto hereckých osobností, které pořádá Studio Dva. S Janou Krausovou a Jitkou Schneiderovou nás diváci uvidí na Vyšehradě v představení Vše o ženách. A minulý rok jsme přidali další inscenaci - Ženy přežijí. Začátkem června se objevím v Dejvickém divadle v představení Idiot, které zrežíroval Miroslav Krobot. Práce je dost, ale přesto se těším, až zase dostanu v Česku příležitost něco točit.“