Při vyklízení domu po příbuzných na nás z harampádí vypadly desítky pohlednic. Nejstarší z nich pamatují první světovou válku a doby, kdy Celestýn Mýl sloužil v rakousko-uherské armádě, v regimentu v Brandýse nad Labem.

Zmíněná vánoční pohlednice – jejíž text přepisujeme i s gramatickými chybami – odešla 26. října 1918 z Prahy. Vymalován na ní byl ponocný u zasněženého stromečku shlížející na Ježíška obklopeného dárky. Milá praprastrýce dále ujišťovala, že udělala vše pro to, aby byli brzy spolu: „Žádost jest jíž prý odeslána. Byla jsem tam dvakrát a bylo mi řečeno že toho jest moc že to jde po pořádku. Tak musíme trpělivě čekat až na nás dojde.“ Toužebnému setkání záhy pomohly dějiny. Než pohlednice došla, monarchie – a s ní i její armáda – se rozpadla.

FOTO: archív autorky

Občas si po večerech v zachráněných vzkazech čítávám. Vždy mě překvapí dvě věci: jak lidé kdysi psávali úhledně, a především, jak obyčejně žili i v letech velkých historických událostí. A jaká tedy mívali vánoční přání? Prostá. Bez ohledu na to, zda se psal rok 1918, 1938 nebo 1948. Chtěli svátky strávit s rodinou. Ve vzkazech zasílaných poštou většinou shrnovali každodenní maličkosti, třeba jaké je zrovna počasí anebo jak se mají děti. Na větší či menší dálku si sdělovali jednoduchý, ovšem důležitý vzkaz: Myslím(e) na tebe.

Prvenství Angličanů

Krásná tradice vznikla, jak uvádějí historici, v roce 1843 v Londýně. Podnikatel Henry Cole tam nechal vyrobit 2050 kusů vánočních pohlednic, které úspěšně uvedl na trh. Zakázku pro něj tehdy maloval John Callcott Horsley.

Ve výjevu zvěčnil tři generace rodiny sedící u stolu a popíjející víno. Vinná réva – od starověku symbol přátelství – také celý motiv rámuje. Vykreslené přání v sobě nese i další symboly Vánoc: charitu a dobročinnost, v tomto případě rozdávání šatstva a jídla chudým. K němu bylo natištěno jen pár vše vystihujících slov: „Veselé Vánoce a šťastný nový rok.“

Vánoční pohlednice rozesílal i dvůr samotné královny Viktorie jako oficiální přání svým nejvlivnějším poddaným.

Nápad se v Británii ujal velmi rychle. Už za pár let vánoční pohlednice rozesílal dvůr samotné královny Viktorie jako oficiální přání svým nejvlivnějším poddaným. Nová móda se navíc zvolna začala šířit i kontinentální Evropou, zejména německy mluvícími zeměmi. Právě tam se na dopisnice začaly vedle světských dostávat také křesťanské výjevy. Především – dnes už obvyklé – narození Ježíška, jehož chová Panna Maria, betlémská hvězda, útulný Betlém s novorozencem v jesličkách nebo bílá holubice symbolizující Ducha svatého a mír.

Opravdový světový boom tradice nicméně nastal, když se dostala ze starého kontinentu na nový, konkrétně do Spojených států. V roce 1874 ji tam masivně a rozhodně velmi úspěšně začal prosazovat podnikatel s německými kořeny Louis Prang. V 80. letech 19. století již navrhoval, vyráběl a prodával ročně až pět miliónů kusů vánočních pohlednic.

FOTO: archív autorky

Pomohla válka

Americký trh přinesl do trendu také další kulturní motivy, zejména baculatého Santa Clause, dřevěné saně či roztomilé soby. Evropané pak souběžně s ním masově přidali na přelomu století mezi symboly také nejrůznější podoby stromečků, plápolajících svíček, úhledně zabalených dárků, usměvavých batolat či poloodhalených krásek. Zobrazením často nechyběl humor, nadsázka a vtip.

Pořídit si podobnou dopisnici však nebylo levné. Jedna jediná mohla i se známkou stát tolik, kolik stál kilogram masa. Prodražovala je nejen známka, ale také výroba: nejčastěji knihtisk, dřevotisk či světlotisk, zajišťující výrazné barvy, a používání kvalitního papíru. Adresáti si proto podobných vzkazů vážili. Většinou je ukládali do alb k rodinným fotografiím.

Lidovému rozšíření vánoční tradice na území Rakouska-Uherska výrazně napomohla první světová válka. Členové rodin rozbitých armádními odvody jejím prostřednictvím zůstávali během svátků v tolik potřebném kontaktu. Aby přání došla vojákům bojujícím napříč Evropou včas, posílali je s mnohatýdenním předstihem. Pod vlivem doby také k dosud osvědčeným obrázkům přibyly v letech 1914 až 1918 vojenské motivy.

Na vánočních pohlednicích zůstaly v různé formě i po vzniku ČSR, nicméně na čas ustoupily do pozadí. V naší výrazně ateistické zemi se totiž hodně dařilo spíše mírovým, nenáboženským motivům, často malovaným největšími mistry oboru pro charitu. Výtěžek z prodeje putoval sirotkům, chudým, invalidům, ozdravovnám a vzdělávacím ústavům. Do služeb dobra se dali například Josef Lada, Mikoláš Aleš, Cyril Kotyšan nebo Viktor Oliva.

FOTO: archív autorky

Hledání chyb

Skutečný rozmach vánočních pohlednic v Československu nicméně přišel až po druhé světové válce. K nejednomu Štědrému dni za socialismu patřívala od 50. let 20. století vedle ryby a salátu také obsáhlá rekapitulace, proč někdo letos pozdravení neposlal, proč jiný napsal to a to, zda ve sdělení náhodou neudělal nějakou hrubou gramatickou chybu anebo jak se mu podařilo koupit tak hezký „obrázek“. Vánoční pohlednice bývávaly totiž nedostatkovým zbožím.

Do obliby se vedle kreseb začaly dostávat především fotografie nejrůznějších zátiší se svícny, s ozdobenými stromky, zasněženými krajinami, s mísami cukroví či jablek a ořechů. Vyznění vzkazů na jejich druhé straně však bývávalo podobné těm dnešním.

„Drazí přátelé! Veselé a požehnané svátky vánoční, hodně zdraví a síly a štěstí v nastávajícím Novém roce. Jak se Vám daří všem vespolek, vzpomínáme často. Naše děti jsou hodně venku a potom celé vymrzlé přijdou. Celoušek každé ráno do školy, ale chodí rád, tak je to dobré. Jak se daří tetičce Haškové a Tvojí mamince jsou zdrávy a co rodině Celestýny? Zdraví Vás Všechny Mýlovi, železářství.“ To přáli mým předkům do Prahy jejich příbuzní z Červeného Kostelce 23. 12. 1948.

FOTO: archív autorky

Návrat luxusu

V 21. století vytlačily vánoční pohlednice v mnohých domácnostech moderní technologie: e-maily, e-přání či básničky v esemeskách. Přesto zaryté fanoušky neztratily. Jen se jim opět prodražují. Z kdysi lidové tradice se opět stává „luxus“. Do módy se vedle viktoriánských motivů vrátily ručně dělané pozdravy. Posly lásky také prodražují každý rok se zvyšující ceny známek. I za tu jednu jedinou originální vánoční pohlednici tak může teď našinec utratit tolik, kolik právě stojí kilo masa v krámě. Podobně jako jeho (pra)praprapředek počátkem 20. století.

FOTO: archív autorky

Co možná nevíte ...
Určit, kdo vyrobil opravdu první obrazová vánoční přání, je těžké. Nárazově se objevovala už od 15. století v Itálii.
Již v roce 1827 posílal Karel Chotek z Chotkova a Vojína na Vánoce takzvané blahopřejné lístky, v nichž se omlouvá přátelům, že je nezvládne navštívit.
V roce 2001 se pohlednice Johna Callcotta Horsleye prodala v britské aukci za 22 250 liber.
Sběratelé se zaměřují na určité motivy, mimo jiné Santa Clause, nebo na básně, případně na styl, v němž jsou natištěné. Českoslovenští nadšenci je třídí i podle regionů. Například na jižní Moravě byly oblíbené malované folklórní motivy.
Světově nejpoužívanějším vzkazem je: Přejeme Vám veselé Vánoce a šťastný nový rok.