Reportérce televize Al Džazíra Annette Ekinové řekla v přístřešku z bambusu, na kterém je natažené pogumované plátno: „Před třinácti dny jsem byla znásilněna.“

Zrovna večeřela se svými čtyřmi švagrovými ve vesnici Tami v oblasti Buthidaung, když na osadu zaútočili vojáci. Vtrhli i do jejího domu a donutili všechny ženy vejít do jedné místnosti. Pak vytrhli Aješe ročního syna a kopali do něj jako do „fotbalového míče“. Ženy svlékli do naha. Voják ji dal nůž na krk a začal ji znásilňovat.

Dvanáct vojáků znásilňovalo ženy několik hodin. „Měla jsem pocit, že by mě zabili. Bála jsem se, že moje dítě je po smrti,“ vypověděla.

Nakonec je vojáci ponechali svému osudu. Celá rodina se rozhodla utéci, dvě znásilněné švagrové se ale do Bangladéše nedostaly: „Byly tak slabé, že umřely.“

 Půl miliónu uprchlíků

Od 25. srpna, kdy barmská armáda po útoku vzbouřenců na policejní stanice zahájila brutální čistky, uteklo do Bangladéše 501 700 muslimských Rohingů, především žen a dětí. Mnohé byly znásilněné vojáky.

Uprchlice z Barmy čeká na na pomoc ve frontě.

Uprchlice z Barmy čeká na na pomoc ve frontě.

FOTO: Cathal McNaughton, Reuters

Byla mezi nimi i 45letá žena z vesnice Čauprang, která dorazila do Bangladéše s manželem a 11 dětmi. Nepamatuje si přesně den, kdy vojáci dorazili do vesnice. Ale zbili obyvatele a vzali jim zásoby.

Jednou v poledne dávala jídlo svým třem nejmladším dětem, když zase přišli vojáci: „Zeptali se, zda máme zbraně a pokud ano, abychom je složili. Když jim lidé z vesnice odpověděli, že žádné zbraně nemají, začali je zabíjet, mučit a bít.”

Osm vojáků vstoupilo do jejího domu. Kopali a bili její děti ve věku čtyř, šesti a osmi let. Když byly děti pryč, znásilnilo ji pět vojáků v různém věku, zatímco tři čekali venku. „Nejsem to plně schopna vyjádřit, myslela jsem, že umírám,” dodala.

Špička ledovce

Kate Whiteová, která pracuje v jedné z nemocnic Lékařů bez hranic v uprchlických táborech Rohingů, ošetřovala už 23 obětí sexuálního násilí. Podle ní to ale je jen „vrchol ledovce“.

Dvacetiletá Radžama Begumová přežila 30. srpna masakr ve vesnici Tula Toli, který je považován za jeden z nejbrutálnějších. Vojáci vesničany odvedli na pláž u řeky, kde muže oddělili od žen a dětí. Poté muže postříleli, rozsekali mačetami a ubodali bajonety.

Radžama držela v náručí svého 16měsíčního syna, když k ní přišli čtyři nebo pět vojáků: „Vzali si mě s dalšími čtyřmi ženami do domu. Vytrhli mi syna z náručí, mrštili s ním a prořízli mu hrdlo.“ Když to dopověděla, začala plakat: „Žízním po tom, abych slyšela, jak mi někdo říká mami.“

Noví uprchlíci z Barmy

Noví uprchlíci z Barmy

FOTO: Gemunu Amarasinghe, ČTK/AP

V domě byla Radžama s dalšími třemi matkami, jednou teenagerkou a jednou padesátiletou ženou. Kromě té nejstarší je vojáci všechny znásilnili. Dva znásilňovali Radžamu - měla pocit, že to trvalo několik hodin. Pak mlátili ženy dřevěnými palicemi. Nakonec vojáci zamkli dům a zapálili ho.

Žár Radžamu, která upadla do bezvědomí, probral. Byla schopna prorazit bambusovou zeď a utéci. Celý den se skrývala na hoře. Pak se potkala se třemi dalšími ženami ze vsi a sirotkem. Nahá se oblékla do šatů, co na cestě zanechal jeden z uprchlíků.

Když přešla hranici, Bangladéšané ji pomohli dostat se do Kutapalongu, kde ji ošetřili na klinice. Setkala se i s manželem, který se zachránil, protože se na pláži vrhl do řeky a přeplavil ji. Většina příbuzných je však po smrti. „Zbyli jsme jen já, můj bratr a můj manžel,“ řekla Radžama, která má na bradě a hlavě jizvy po úderech.

„Vojáci zabili sedm členů mé rodiny. Moji padesátiletou matku, dvě mé sestry - patnáctiletou a osmnáctiletou, které armáda odvedla, znásilnila a zabila. Myslím, že zemřel i můj desetiletý bratr, po smrti je moje švagrová i její syn a můj syn.“

Jako ve Rwandě

Peters Bouckaert z organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW), který shromažďuje údaje o násilí, označuje dění v Barmě za pokračující etnickou čistku: „Za dvacet let práce pro HRW to jsou jedny ze nejvíce šokujících a nejděsivějších zneužití, která jsem dokumentoval. Co do úrovně nenávisti a extrémního násilí - zejména vůči ženám a dětem - to vyvolává vzpomínky na genocidu ve Rwandě.”

Podle Bouckaerta je „konečným záměrem armády zcela vyčistit Barmu od Rohingů".