Článek
Důvodem vzniku smrtící vlny bylo krátce před osmou hodinou raní místního času desetiminutové zemětřesení, které mělo epicentrum zhruba 150 kilometrů od indonéského ostrova Sumatra.
Záchvěvy půdy, které měly intenzitu 9,15 stupně Richterovy škály, vyvolaly vznik mohutné vlny, která již za 30 minut zasáhla pobřeží Sumatry. Další půlhodinu trvalo, než přívalové vlny dosáhly pobřeží Thajska. K pobřeží východní Afriky pak nezkrotné vlny dorazily v průběhu dne.
Nejvíce byla postižena Indonésie, kde vlny tsunami usmrtily kolem 160 000 osob, 35 000 životů si ničivé vlny vyžádaly na Srí Lance, přes deset tisíc obětí hlásila Indie. V Thajsku, považovaném za turistický ráj, zemřelo nebo bylo pohřešováno kolem osmi tisíc lidí. V Somálsku, Barmě a ostrovních Maledivách zahynuly stovky lidí. Řádově desítky osob, považovaných za mrtvé, přiznala Malajsie a Tanzánie. Úmrtí byla hlášena také ze Seychel, Bangladéše, Jemenu a Keni.
Místy až desetimetrová masa vody smetla vše, co jí stálo v cestě. Rok po katastrofě hovořily údaje o tom, že střechu nad hlavou ztratilo na 1,77 miliónu lidí, přičemž dalších několik set tisíc domácností muselo být kvůli nevyhovujícím podmínkám zbouráno nebo strženo. Jeden milión osob přišel o zdroje obživy, na mezinárodní humanitární pomoc bylo odkázáno přes pět milionů lidí.
Vedle obětí na lidských životech si živel vyžádal i značné materiální škody. Po roce od tragédie byly vyčísleny na 10,73 miliardy dolarů (261,4 miliardy korun). V rámci solidarity přislíbily státy na pomoc a obnovu postižených oblastí přes 12,5 miliardy dolarů (304,4 miliardy korun).