Jakou podobu má v Etiopii obchodování s dětmi?

V Etiopii navazuje obchodování s lidmi na staletou instituci otroctví, které bylo oficiálně  zrušené až císařem Hailem Selassiem ve 30. letech 20. století. V současné době se obchoduje hlavně s ženami a dětmi. Obchod usnadňuje přesvědčení obětí, že ve velkých městech případně cizích zemích dosáhnou vyšší kvality života.

Obchod s lidmi probíhá na vnitrostátní úrovni – z venkova do měst – i přes hranice – zpravidla na Blízký východ, kam směřují dívky a mladé ženy. Tam končí jako pomocnice v domácnosti nebo prostitutky.

Děti prodávané do etiopských velkoměst pracují nejčastěji v tkalcovských dílnách, malých továrnách, případně jako pomocná síla v obchodech. Dívky jsou většinou prodávány jako služky. Existují i organizované gangy žebrajících dětí nebo zlodějů, které pracují pro někoho dospělého. Děti – hlavně chlapci – jsou prodávány také na venkov na velké farmy a plantáže.

Jak je tento problém rozšířený?

Podle výzkumu Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se v Etiopii prodá okolo 20 tisíc dětí ročně, což je jedno z nejvyšších čísel na světě. Obvykle jsou ve věku 8-14 let. Zvláště zranitelní jsou v tomto ohledu sirotci. V Etiopii je asi 4,6 miliónu sirotků – také v důsledku rozšíření nemoci AIDS. Mnozí z nich končí na ulici – jen v Addis Abebě tak údajně žije přes 200 tisíc dětí.

Na obchodu s dětmi se podílí ve velké míře přímo rodiče nebo rodinní příslušníci. S tím, jak se rozvíjí obchod a služby ve větších městech, roste poptávka po levné pracovní síle. A rodiče věří, že právě to je možnost, jak můžou jejich děti uniknout beznadějné bídě. Děti na druhou stranu rodičům věří a často se do města i těší. Obchod zpravidla zprostředkují překupníci, kteří dohazují práci i dospělým. Překupník zaplatí za dítě 10-20 birrů (asi 14 - 28 korun), pak jej dodá zaměstnavateli a nadále si účtuje procenta z platu dítěte. Podle IOM zprostředkovávají překupníci dvě třetiny veškerého obchodu s dětmi, zbylou třetinu prodávají zaměstnavatelům děti přímo rodinní příslušníci nebo přátelé.

Dětská práce je na venkově vnímána jako normální a nutná pro zajištění rodiny. Etiopský zákoník dokonce ani nijak neupravuje minimální povinnou školní docházku. Lidé na venkově si také často neuvědomují, v jakých podmínkách budou jejich děti ve městech pracovat. Věří, že překupník zprostředkuje slíbenou práci, že se navíc dítě něco naučí a dříve nebo později se vrátí domů. Realita je bohužel o dost dramatičtější.

Co se s nimi vlastně děje? Mohou se časem nějak vysvobodit?

Obecně lze říct, že nejvíc dětských zaměstnanců mají menší firmy, které se nedostatek peněz na investice  snaží dohnat levnou pracovní silou. A děti se samozřejmě tomuto způsobu vykořisťování brání mnohem hůře než dospělí. Obvykle nemají možnost chodit do školy, často dostávají jen jedno jídlo denně a spí na zemi v malých místnostech s několika dalšími dětmi.

Ve výpovědích dětí je často zmiňované špatné zacházení ze strany zaměstnavatelů, fyzické tresty a zejména u dívek pracujících jako služky i sexuální zneužívání. Kromě toho hrozí dětem řada dlouhodobých zdravotních problémů. Například děti zaměstnané u tkalcovských stavů trpí špatným zrakem a tělesnou deformací v důsledku stovek hodin, které strávily v přítmí shrbené nad výrobou látek. Podobné – často nenapravitelné -  poškození páteře si odnášejí chlapci pracující jako nosiči.

Po psychologické stránce trpí mnohé děti depresemi, chybí jim sebevědomí a vůle se prosadit a někdy vůbec jakákoli naděje do budoucna. Z výzkumu mezi obchodovanými dětmi, který právě dokončuje Člověk v tísni vyplývá, že více než 60 procent dotazovaných dětí nevidí do budoucna vůbec žádné zlepšení své situace. Kvůli zanedbané školní docházce pak často zůstávají tyto děti v hůře placených neodborných zaměstnáních nebo sklouznou k pouliční kriminalitě.

Daří se tento začarovaný kruh rozbít? Co je třeba udělat nebo změnit?

To je opravdu těžká otázka. Změnit by se toho mělo hodně a bude to vyžadovat ještě spoustu času. V první řadě je nutné si problém přiznat, což se v Etiopii děje i neděje. Místní vláda ratifikovala řadu mezinárodních konvencí na ochranu dětí, přijala zákony, které umožňují překupníky s lidmi tvrdě postihovat. Obchod s dětmi je v Etiopii ilegální, nicméně společensky tolerovaný.

V praxi policisté nemají vždy dostatečnou kapacitu na odhalování těchto případů, stejně tak soudcům a prokurátorům chybí zkušenost. Dalším problémem je stereotypní vnímaní pouličních dětí jako zlodějíčků a otrapů, kteří by se měli spíš trestat než chránit, takže pak může chybět vůbec ochota se jimi zabývat jako možnými oběťmi zločinu. Takže je potřeba dále vzdělávat, posilovat legislativu a odhodlání úředníků a policistů problém řešit.

Druhou oblastí k zlepšení je situace venkovských komunit – je potřeba mezi rodiči a dětmi zvýšit povědomí o riziku dětské práce ve městech, usnadnit přístup ke vzdělání... Neziskové organizace pracující na prevenci obchodu s dětmi se také snaží vytvářet nové ekonomické příležitosti pro venkovské komunity – navrhují zboží, které by mohly vyrábět, nebo hledají efektivnější způsoby zemědělské práce. A kapitolou samo o sobě je plánování rodiny.

Co v boji proti obchodování s dětmi dělá Člověk v tísni?

Člověk v tísni je v Etiopii v této oblasti nováčkem, a proto se snažíme úzce pracovat s několika místními nevládními organizacemi, které mají s problematikou letité zkušenosti. Soustřeďujeme se na prevenci obchodu s dětmi i na pomoc obětem obchodování a dětské práce. Ve zkratce se dají naše aktivity rozdělit na městské a venkovské.

Ve vytipovaných venkovských komunitách napříč Etiopií s velkým podílem obchodovaných dětí  budujeme vzdělávací zařízení pro děti a organizujeme série přednášek, rozhlasových pořadů a diskusí uvnitř komunit na téma obchodu s dětmi. Snad si jejich prostřednictvím rodiče lépe uvědomí, do jakých podmínek by své děti případně posílali.

Vedle toho se snažíme spolu s našimi partnery finančně podporovat nejchudší rodiny, aby si například doplnily vzdělání nebo rozjely malý podnik, zkrátka se staly soběstačnějšími. Ve městech se pak zaměřujeme především na školení policistů a sociálních pracovníků, kteří mají na starosti výslechy obchodovaných dětí a jejich následný návrat domů.

Návrat ovšem nikdy není jednoduchý, často trvá několik dní až týdnů, než se podaří spojit s rodinou. V uplynulých třech měsících proto pomohl Člověk v tísni vybudovat nové útulky a rozšířit kapacitu stávajících, kde je dětem kromě noclehu a stravy nabídnuta i psycho-sociální pomoc a základní školní výuka.