OSN předloni označila rozpínání pouští za největší ekologickou výzvu doby. Za oběť jí může padnout až třetina světové populace, tedy zhruba dvě miliardy lidí. Šíření pouští vyhání od jejich okrajů lidi a ohrožuje přírodní zdroje. Nejohroženější jsou bývalé sovětské republiky ve střední Asii, Čína a subsaharská Afrika.

Larsson navrhuje, aby šíření Sahary zabránila zeď z písku tvrzeného bakteriemi, která by se táhla od Mauretánie na západě po Džibuti na východě. Podobný projekt - známý jako Zelená čínská zeď - byl vypracován i pro poušť Gobi. Také severoafrické státy se zatím stavějí spíše za nápad zasadit na okraji Sahary pás stromů, který má zabránit v šíření písečného kraje. Larsson ale tvrdí, že by bariéra měla stromové aleje doplňovat a být jim podporou.

Architekt si představuje, že zrnka písku spojí v pevnou zeď prostřednictvím bakterií Bacillus pasteurii, které produkují uhličitan vápenatý. „Myšlenkou je zastavit poušť prostřednictvím samotné pouště,“ řekl.

Inspiraci pro svůj nápad Larsson našel u týmu výzkumníků v Kalifornii, kteří se snažili zjistit, zda by bakterie nemohly posloužit při nápravě oblastí poškozených zemětřesením. Larsson ovšem přiznává, že saharský projekt čelí nesčíslným praktickým překážkám.