Nelson Rolihlahla Mandela se narodil ve vesnici Qunu v Transkei. Jeho otec byl náčelníkem kmene Tembu. Po absolvování střední misijní školy se pustil do studia umění na černošské univerzitě ve Fort Hare, ale protože měl rebelantství v krvi, byl vyloučen pro podněcování stávky studentů. Vystudoval pak práva, ale mezitím se živil jako policista a hlídač v dolech.

Ještě více se vrhl do boje za práva černochů v roce 1944, kdy se stal členem Afrického národního kongresu (ANC). Založil také první černošskou advokátní kancelář v JAR, kterou ale po několika letech úřady zakázaly.

Zlom přišel v roce 1960, kdy obyvatelé jihoafrického města Sharpeville vyšli do ulic demonstrovat proti apartheidu, policisté však do nich začali střílet. Krvavou lázeň nepřežilo 69 lidí a éra gándhíovského nenásilného odporu se stala neudržitelnou.

Jako jeden z šéfů ANC Mandela zakládá vojenské křídlo strany zvané Kopí národa a sám odjíždí do Alžírska, odkud se vrací s vojenským výcvikem. Organizuje diverzní akce, už v roce 1962 ho ale tajní agenti zatkli a ve dvou procesech byl odsouzen na doživotí.

Trest si odpykával na ostrově Robben u Kapského Města, neúnosně dlouhé věznění ale vyvolávalo stále silnější protesty veřejnosti na celém světě, a tak ho v roce 1982 režim přemístil do snesitelnějšího vězení Pollsmoor.

Věci veřejné jeho osudem

Na svobodu vyšel po nástupu Frederika de Klerka, posledního prezidenta bělošského režimu, do funkce jako starý 72letý muž. Vězení mu však neubralo na elánu a jako předseda ANC se znovu vrhá do politiky. Nikoli jako vůdce ozbrojené organizace, ale strany, která se jeho ústy a činy zřekla násilného odporu.

S tím je zvolen v roce 1994 v prvních vícerasových volbách v JAR prezidentem (kterým byl až do roku 1999), to už ovšem jako držitel Nobelovy ceny za mír, kterou obdržel rok před svým nástupem do funkce hlavy státu.

S politikou ale neskončil ani poté, co předal moc svému nástupci Thabu Mbekimu. Vypracoval například mírový plán pro Blízký východ a jako prostředník působil v mírovém procesu v Burundi. Na Západě byl Mandela leckdy vnímán rozporně.

V dobách studené války totiž jeho ANC dostával vydatnou pomoc ze Sovětského svazu a organizace se oplátkou netajila se svým sympatiemi ke komunistickému bloku. Například socialistické Československo mu v roce 1988 udělilo Řád přátelství.

USA teprve před několika týdny oznámily, že Mandelu škrtají ze svého seznamu možných teroristů, kteří dosud potřebovali k cestě do USA zvláštní povolení. Bývalá ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová ho přitom nazvala „jedním z největších gigantů století“.

Mandela byl v únoru 1992 ještě jako šéf ANC na soukromé návštěvě Československa. Sešel se tehdy s premiérem Mariánem Čalfou a prezidentem Václavem Havlem.