Opoziční poslanci požadovali dokonce Kujumovu demisi.

"Omlouvám se, pokud mé prohlášení vyvolalo dojem, že znevažuji oběti" atomových útoků, prohlásil dnes ministr na tiskové konferenci v Nagasaki, odkud sám pochází. "Napříště se takových komentářů zdržím," dodal podle agentury AP.

V sobotním vystoupení k blížícímu se výročí svržení atomových bomb na Japonsko Kujuma prohlásil: "Chápu, že (atomové) bombardování ukončilo válku, a myslím, že bylo z amerického hlediska nevyhnutelné". Poukázal na to, že rychlé ukončení války, k němuž pak i v důsledku jaderných úderů došlo, zabránilo Sovětskému svazu vtrhnout na japonské ostrovy.

Naznačil tím, že v případě byť i jen částečné sovětské okupace Japonska by se další osud země vyvíjel bezpochyby zcela jinak, než pod ryze americkým patronátem.

V závěru války statisíce obětí

USA svrhly atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945. Učinily tak ve snaze vyhnout se nutnosti podniknout na japonské ostrovy klasickou invazi, která by válku protáhla ještě nejméně o rok a vyžádala by si miliony lidských životů na obou stranách. Vojenští odborníci i někteří historici poukazují na to, že z tohoto hlediska byly atomové údery přes všechnu svou hrůznost vlastně "humánnějším řešením", protože způsobily "jen" statisíce mrtvých a ukončily válku velmi rychle, zatímco v případě invaze by byly lidské ztráty desetinásobně větší a celé Japonsko by bylo mnohem zničenější. Japonská mentalita totiž neumožňovala císařské vládě se vzdát bez "posledního boje" na japonském území, i když věděla, že válka je prohraná. V japonském pojetí mohlo být ukončení bojů ospravedlněno jen totální porážkou.

Hirošima byla vůbec první obětí atomového útoku. Atomovou bombu Little Boy na ni Američané svrhli 6. srpna 1945, útok nepřežilo 140 000 lidí. O tři dny později spadla bomba zvaná Fat Man na Nagasaki, kde zahynulo 74 000 lidí.