Hlavní obsah
Sovětská jaderná ponorka třídy Mike K-278 Komsomolec Foto: Profimedia.cz

Když se před třiceti lety potopila v Barentsově moři sovětská jaderná ponorka K-278 Komsomolec, přičemž zemřelo 42 lidí, vyvolalo to velké obavy. Na její palubě byla dvě torpéda s jadernými hlavicemi a hrozil únik radioaktivity. Tragédie nejvyspělejší ponorky své doby je pozapomenuta, zastínil ji rozpad východního bloku a v roce 2000 potopení ponorky Kursk, kdy zemřelo 118 lidí.

Sovětská jaderná ponorka třídy Mike K-278 Komsomolec Foto: Profimedia.cz
Zkáza jaderné ponorky Komsomolec

Původně experimentální ponorka, na níž Sověti testovali úspěšně technologie pro čtvrtou generaci podmořských člunů, byla nakonec zařazena do služby. Na jaře 1989 se vydala na svou první operační plavbu, která skončila tragicky. Když se s ní 7. dubna kapitán Jevgenij Vanin ponořil asi 180 kilometrů jihozápadně od Medvědího ostrova do hloubky 335 m, ve strojovně začalo hořet. Krátce po jedenácté hodině zřejmě prasklo potrubí se stlačeným vzduchem a zapálil ho stříkající horký olej, uvedla americká tajná služba CIA. Podle jiných zdrojů začalo hořet po zkratu.

Hlavní inženýr chtěl použít k uhašení strojovny freon, ale kapitán Vanin s tím váhal, aby se neudusila její obsluha. Kvůli požáru se však hned vypnul reaktor. Jeden z přeživších Andrej Machota řekl v roce 2006 televizi RT, že reaktor se vypnul ještě před tím, než se začalo bojovat s požárem: „Byl jsem hned u reaktoru a slyšel jsem, jak se systém nouzového odstavení aktivoval. Mohu potvrdit, že se zcela vypnul, aby se zamezilo případnému úniku radioaktivity.“ Ponorka tak přišla o zdroj energie.

Ponorku nebylo možné ovládat

Kapitán nakonec souhlasil s použitím freonu, ale to už oheň pronikl do vedlejšího oddělení. Šířil se po kabelech, takže nepomohlo ani uzavírání jednotlivých sekcí, pronikal kabelovými průchodkami. V 11:13 se vypnuly kvůli požáru hydraulické pumpy, takže tlak v hydraulickém systému poklesl a ponorku nebylo možné ovládat.

Smrt na dně udušením však nehrozila, poté, co se odhodila zátěž, ponorka stoupala a v 11:21 se vynořila. Kapitán vyslal šifrovanou zprávu o tom, co se stalo, která však nebyla plně pochopena. Požár se mezitím dál šířil a plnil ponorku oxidem uhelnatým. Místy už byla jeho koncentrace smrtelná, uvedl lékař Leonid Zajac.

Vanin proto vyslal v 12:19 další zprávu, přičemž ignoroval bezpečnostní protokol a uvedl i veškeré údaje včetně pozice a názvu ponorky. Admirál Vladimir Čerňavin, který velel námořnictvu, nařídil zachránit posádku. K ponorce byly vyslány tři lodě a letadla.

Námořníci propadli iluzi, že budou záhy zachráněni. Uplynulo však ještě mnoho hodin.

První se objevilo nad ponorkou ve 14:40 a námořníci propadli iluzi, že budou záhy zachráněni. Na trupu ponorky, ze které se žárem začal odlupovat gumový povrch, se nemohli dobře udržet, protože foukal silný vítr. Uplynulo však ještě mnoho hodin, než dorazila loď, která je zachránila. Mnohým se to stalo osudné.

Pomoc z Norska nepřišla, protože o ni Moskva oficiálně nepožádala a Norové si nebyli jisti, co se děje, jestli nejde o cvičení.

Kapitán se mezitím snažil zabránit tomu, aby se Komsomolec potopil. V 16:30 nařídil odhodit další zátěž, což však situaci zhoršilo, do ponorky začala rychle pronikat voda. V 16:42 vyslal poslední zprávu a nařídil opustit loď. Sám ji však s pěticí dalších lidí neopustil a snažil se ji zachránit, marně. V 17:08 se potopila přídí napřed. Skončila na dně Barentsova moře v hloubce 1680 metrů asi 250 kilometrů od Medvědího ostrova.

Pět členů posádky se rozhodlo použít záchrannou kapsli, do které nastoupili. Šestý se už do ní nedostal. Když se k ní přiblížil a klepal, bylo už pozdě. Průchod se uzavřel. Kapsli se však nedařilo uvolnit, až po další explozi vystřelila k povrchu. Ven se z ní však dokázal dostat jediný námořník Sljusarenko, s dalšími čtyřmi včetně kapitána se potopila.

Těžká však byla i situace námořníků na hladině. Dva záchranné čluny se podařilo spustit, ale jeden se převrátil, strhl ho vír od potápějící se ponorky a dostal se příliš daleko od námořníků. Nepomohly ani gumové čluny shozené z letadla, nebylo jich dost a dopadly daleko. V ledové vodě s k nim nedalo doplavat. Voda měla jen dva stupně, což je teplota, ve které lidé umírají na podchlazení do patnácti minut. V chladu lidem trnuly ruce a mnozí se drželi raftu zuby, uvedl lékař Leonid Zajac.

Až po 18. hodině připlula velká sovětská loď lovící a zpracovávající ryby Alexej Chlobystov. Z vody vyzvedla 27 přeživších. Protože dva zahynuli krátce po vytažení z moře, zahynulo celkem 42 lidí z devětašedesátičlenné posádky.

Nebezpečí radiace

Protože ponorka měla na palubě reaktor a dvě z torpéd nesla jadernou hlavici, Norsko dávalo najevo obavy z radioaktivního zamoření. Sovětský svaz, který v době glasnosti tragédii netutlal, proto vyslal na místo nehody výzkumnou loď Akademik Mstislav Keldyš vybavenou dálkově ovládanou miniponorkou Mir. Ta v červnu dokázala najít vrak Komsomolce a prozkoumat ho. Sovětští představitelé pak oznámili, že nepředstavuje hrozbu po životní prostředí.

Další zkoumání vraku v květnu 1992 však ukázalo praskliny na titanovém trupu, z nichž některé byly dlouhé 30 až 40 centimetrů. Oceánografický průzkum provedený v srpnu 1993 navíc varoval, že v případě úniku radioaktivity by bylo moře v oblasti silně zamořeno, protože tam voda necirkuluje. Navíc se zjistilo, že prasklina u torpédometů má šest metrů. V půlce roku 1994 už byl zjištěn únik plutonia z hlavic torpéd. Rusko proto na místo havárie opět vyslalo loď Akademik Keldyš. Po jejím návratu Moskva oznámila, že se podařilo trhliny zacelit a minimálně do let 2015 až 2025 nehrozí únik radioaktivity.

Norské úřady v roce 2008 provedly kontrolní měření, ale nezjistily žádné izotopy plutonia, americia a stroncia, které emitují gama záření. Hrozba však není zažehnána, protože poločas rozpadu izotopu plutonia 239 je 24 110 let

Revoluční Komsomolec

Do osudné plavby si přitom Komsomolec připisoval jenom úspěchy a představoval vážnou hrozbu kvůli svým výkonům. Mohl operovat v hloubce devět set metrů a vzdorovat tlaku vody až do hloubky 1500 metrů, zatímco americké ponorky třídy Los Angeles mohly být nasazeny nanejvýš v hloubce 300 metrů a vydržely tlak vody do hloubky 450 metrů, uvedl web Extremetech.

O vývoji nové ponorky, na níž by se měly otestovat nové technologie uplatněné u čtvrté generace podmořských člunů, které měly mít ve výzbroji kromě torpéd ještě střely s plochou dráhou letu vybavené jak konvenčními, tak jadernými hlavicemi, se rozhodlo na konci šedesátých let.

Hlavně však měla být ponorka vznikající v rámci Projektu 685 Plavnik schopna plout ve větších hloubkách než americké jaderné ponorky. Proto byl vnitřní plášť jejího trupu z titanu, který se sice mnohem hůře opracovává a sváří, ale je mnohem pevnější než ocel. Druhý a třetí oddíl byly zesílené, aby mohly posloužit jako bezpečná zóna pro osádku. Vybavena také byla záchrannou kapslí, jakou americké ponorky neměly. Vysoká míra automatizace měla umožnit snížit posádku až na 57 mužů. I když nakonec ji tvořilo 64 námořníků, bylo to i tak málo na velkou ponorku o délce 117,5 metru.

Kýl ponorky byl založen v roce 1978 a do pěti let později už byla spuštěna na vodu. Ponorka dostala své jméno poté, co se s ní její velitel Jurij Zelenskij ponořil do rekordní hloubky 1020 metrů.

Ponorka K-278 Komsomolec
Délka - 117,5 m
Výška s věží - 10,7 m
Průměr - 9 m
Pohon - vodou chlazený jaderný reaktor OK 650 V 3 o výkonu 190 MW a dvě parní turbíny s výkonem na hřídeli 33 MW
Rychlost na hladině - 26 km/h
Rychlost pod hladinou - 56 km/h
Výtlak vynořené ponorky - 5750 t
Výtlak ponořené ponorky - 8000 t
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků