Článek
Mocná sopka Katla se svým desetikilometrovým kráterem má potenciál způsobit katastrofické záplavy. Pokud by došlo k erupci, zmrzlý povrch kráteru by roztál a přes východní pobřeží Islandu by se do Atlantského oceánu dostaly desítky miliard litrů vody.
Úpatí Katly je často skryté v mlze.
„Byla zaznamenána výrazně zvýšená seismická aktivita,“ řekl serveru BBC Ford Cochran, odborník na Island z magazínu National Geographic. „Kolem kaldery Katly bylo zachyceno více než 500 otřesů. Hrozba erupce je bezprostřední,“ soudí Cochran.
Erupce má zpoždění
Islandští vědci oblast důkladně monitorují od 9. července, kdy byl zaznamenán otřes, který mohl být i menší erupcí. I ta ovšem způsobila záplavy, které zničily most na hlavní dálnici a na několik dní odřízly region od zbytku ostrova.
Sopka Katla se nachází v oblasti ledovce Myrdalsjökull.
„Událost z 9. července zřejmě odstartovala novou dobu neklidu Katly. To je za poslední půlstoletí už čtvrtá,“ řekl profesor Pall Einarsson, který se už 40 let věnuje výzkumu vulkánů na Institutu geologických věd při Islandské univerzitě.
„Možnost, že by nová doba neklidu mohla přinést silnější erupce, nelze vyloučit,“ pokračuje profesor. „Katla je velmi aktivní a všehoschopný vulkán. Má na kontě silné erupce, z nichž některé napáchaly značné škody,“ uvedl.
Naposledy sopka naplno vybuchla v roce 1918. Erupce tehdy smetla celé ledovcové masivy přímo do moře. V roce 1755 se erupcí uvolnilo množství vody srovnatelné s objemem největších světových řek dohromady.
Výběr zajímavých erupcí vulkánů na Islandu
1755
V tomto roce explodoval vulkán Katla tak silně, že se popel usadil i na částech Skotska. Následné povodně z ledovce Myrdalsjökull měly obří sílu. Celkové množství uvolněné vody čítalo prý zhruba celkový objem vod v Amazonce, Nilu a Mississippi.
1783
Čtvrtinu obyvatel Islandu zabila erupce sopky Laki. Výbuch byl tak obrovský, že změnil světový model počasí. Přinesl tehdy rekordní množství sněhu do amerického New Jersey a záplavy do Egypta.
1918
Erupce sopky Katla vyvrhla z ledovce Myrdalsjökull, pod kterým se nachází, kusy ledu o velikosti rodinných domů. Ty si poté cestou dolů do Atlantiku vytvářely vlastní sjezdovky.
1973
Erupce nedaleko největšího islandského přístavu rozdělila ostrov Heimaey vedví. Celá jeho populace musela být evakuována na rybářských lodích na islandskou pevninu.
O aktivitě islandských sopek za posledních tisíc let mají vulkanologové poměrně detailní informace díky důkladné práci autorů islandských historických ság.
Nicméně vědci nemají k dispozici žádné údaje z měřících zařízení, takže nemohou určit, jaký typ seismické činnosti vedl k erupci v roce 1918. Vědí však, že Katla obvykle vybuchuje každých 40 až 80 let. To znamená, že následující silná erupce už má zpoždění.
Násyp lávových kamenů zvaný Laufskálavarða připomíná erupci vulkánu Katla z roku 984. Někde hluboko pod povrchem je zcela pohřbená farma Laufskálar, kterou erupce zcela zasypala a vyhladila z povrchu zemského.
Chování sopek nelze předvídat
Katla je součástí vulkanického systému, který zahrnuje krátery Laki. Celý sopečný řetězec explodoval v roce 1783. Po dobu osmi měsíců tehdy vybuchovala jedna sopka za druhou. Při tom se dostalo do ovzduší množství popela, fluorovodíku a kysličníku siřičitého, které zabilo každého pátého Islanďana a celou polovinu hospodářského zvířectva.
„A navíc to tehdy změnilo klima na Zemi,“ připomněl Cochran. Erupce podle něj vyvrhla do vzduchu tolik kapének kyseliny sírové, že atmosféra začala více odrážet sluneční paprsky a klima na planetě se ochladilo na celý rok. To zapříčinilo na mnoha místech světa hladomor. „Doufáme, že výbuch Katly nic takového nepřinese,“ doplnil.
Jenže doufání je asi to jediné, co vědcům zbývá, nemají totiž jasno v tom, co mohou očekávat. Profesor Einarsson přirovnává vulkány k osobnostem, které mají sklony měnit své chování zcela nepředvídatelně.