Postrachem dinosauřích mláďat byla Belzebubova ropucha

„Věděli jsme, že byla velká, a předpokládali, že to byl dravec. Nové nálezy ale ukazují, že měla také dokonale obrnění,“ řekla ke studii v časopise PLOS Susan Evansová z londýnské University College.

První fosilie z 90. let 20. století byly neúplné. Teprve v roce 2008 jich paleontologové získali dost na to, aby mohli popsat pravěkou žábu, která dostala název Beelzebufo ampinga.

Poslední rekonstrukce ukázala, že žába byla o něco menší, než se původně odhadovalo, měří 25 centimetrů a ne až čtyřicet, takže nejde o největší žábu, která kdy na Zemi žila. Ukázalo se však, že měla zrohovatělé desky na nápadně velké hlavě a krátké zadní nohy. Na hřbetě byla chráněná podobně jako želvy..

Prvotní účel brnění byla zřejmě ochrana proti slunci. Dokonalá ochrana s velkými a mimořádně ostrými zuby ale žábě podle Evansové umožnila rozšířit jídelníček. „Kolem velké ropuchy se potulovalo příliš mnoho potenciální kořisti – mladých dinosaurů, krokodýlů i prvních savců, aby je nelovila,“ řekla serveru LiveScience.

I když fosilie ropuchy pocházejí z Madagaskaru ze 70 miliónů let staré vrstvy z období křídy, morfologicky je blízká dodnes existující jihoamerické podčeledi rohatkovitých. To znamená, že její původ sahá nejméně o 40 miliónů let dál do minulosti – pevninské spojení mezi Afrikou a Amerikou zaniklo před 110 milióny lety.