Článek
Přestože se Gorbačov, který se o návrat na scénu několikrát pokoušel už v devadesátých letech, vyvaruje kritiky ruské vládní garnitury, uskupení, které má pracovní název Nezávislá demokratická strana Ruska, charakterizuje jako opoziční. V ruském parlamentu jsou zastoupené tři opoziční strany, o dvou se ale soudí, že jsou napojeny na Kreml a zbývající komunistická důležitým vládní krokům v zásadě neoponuje.
Lebeděv, který je poslancem státní Dumy za opoziční stranu Spravedlivé Rusko, uvedl, že strana bude sice slušnou a umírněnou opozicí, nikoliv ale bezzubým přitakávačem premiéru Vladimiru Putinovi a prezidentu Dmitriji Medvěděvovi. „Ačkoliv jsem zdvořilý a politicky korektní, je naprosto jasné, že jsou věci, s nimiž nesouhlasíme,“ řekl pravděpodobný šéf budoucí strany.
Lebeděv v minulosti kritizoval mimo jiné Putinovo rozhodnutí zrušit volby gubernátorů či policejní zásahy proti členům opozičního Jiného Ruska, ačkoliv jsou známé jeho antipatie vůči šéfovi strany Garrimu Kasparovovi.
Nová strana se zřejmě programově zaměří na oblast ekonomiky. Lebeděv vyzývá ke zlepšení infrastruktury a je proti rozhazování za vojenské programy či zimní olympiádu v Soči plánovanou na rok 2014.
Gorbačov a Lebeděv se stali partnery po získání 49procentního podílu v opozičním listu Novaja Gazeta. Dvojice není mezi Rusy oblíbená. Lebeděv patří k nepopulární kastě oligarchů, zatímco Gorbačova lidé viní, že zavinil kolaps Sovětského svazu.
Michail Sergejevič Gorbačov
Narodil se 2. března 1931 rolníkům v obci Privolnoje (Stavropolský kraj). Po válce až do roku 1950 pracoval jako mechanizátor strojní a traktorové stanice. Od roku 1946 až do roku 1992 byl členem Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS).
V 50. letech studoval na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova práva. Po studiích začal pracovat v komsomolských a stranických funkcích stavropolského kraje.
Roku 1967 získal vědeckou hodnost agronom-ekonom, na Stavropolském zemědělském institutu. Od roku 1970 byl poslanec Nejvyššího sovětu SSSR. Rok poté se stal i členem a posléze i tajemníkem ÚV KSSS.
Od března 1985 až do srpna 1991 byl generálním tajemníkem ÚV KSSS. Od prosince 1989 do června 1991 byl prvním a posledním prezidentem SSSR. Při pokusu o převrat v srpnu 1991 byl i s rodinou internován na Krymu.
V roce 1990 obdržel Nobelovu cenu míru.
V 90. letech se několikrát neúspěšně pokusil vrátit do politiky. Poslední dobou se věnuje zejména přednášení na konferencích.