Článek
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pokrývaly ledovce v oblasti okolo Mont Blanku plochu 375 kilometrů čtverečních, nyní se tato oblast zmenšila na 275 kilometrů čtverečních.
Tým při mapování situace využíval letecké a satelitní snímky, ale také vysílal výpravy do hor, aby ověřil, nakolik je interpretace správná. „Používali jsme manuální vyhodnocení, protože u dat z družic může být problém s interpretací hranic kvůli odpadkům, které pokrývají ledovec. Automatické vyhodnocení dat ze satelitů občas říká, že ledovec není v oblasti, kde víme, že je,“ uvedla Gardentová s tím, že i v hlubokých údolích se ledovec těžko identifikuje.
I když je vzhledem k manuálnímu ověření plocha pokrytá ledovcem ve Francouzských Alpách větší, než by plynulo z automatického vyhodnocení snímků, nic to nemění na ústupu ledovců.
Největší úbytek je na jihu
Už v polovině osmdesátých let se plocha zmenšila na 340 kilometrů čtverečních. Pak se ústup ještě zrychlil a nyní je pod ledem jen 275 kilometrů čtverečních. Za čtyřicet let se zmenšila plocha pokrytá ledovci o 26 procent.
Největší úbytek je na jihu, v masivu Belledonne ledovce skoro zmizely a ústup v masivu Ecrins je třikrát větší než u Mont Blanku. Tam se nachází největší francouzský ledovec La Mer de Glace, který nyní pokrývá 30 kilometrů čtverečních, zatímco před 40 lety to bylo 31,5 kilometru čtverečního.
„Ústup ledovců je menší na severu Alp než na jihu. Domníváme se, že je to kvůli menší výšce, ale také kvůli klimatickým poměrům, které se liší. Na severu jsou větší srážky a je tam více mraků,“ vysvětlila Gardentová.