Irové volí ve stínu velkého výročí

Irské politické strany, jež jdou v pátek k předčasným parlamentním volbám, totiž různými způsoby odvozují svůj vznik od legendárního Velikonočního povstání.

Dnešní Dublin je ovšem pokojným městem a nejurputněji se tam bude bojovat nejvýše o volební obvod Dublin-severozápad, v němž se střetnou Dessie Ellis (63), bývalý bojovník IRA a populární kandidát strany Sinn Féin, s Róisín Shortallovou (61), sociální demokratkou.

Střet v tomto obvodu je symbolický, protože právě zde na náměstí připomíná kamenný keltský kříž hrdinu Dicka McKeeho, jehož jednotka se za krvavého povstání vzdala jako poslední.

Britové sice 12. května popravili 16 ze 17 vůdců povstání (Éamon de Valera unikl, protože měl americké občanství), za dva roky však republikáni vyhráli většinu ze 105 irských křesel v britském parlamentu a zahájili cestu k nezávislosti. Minulost i sto let staré averze jsou v Irsku nebývale aktuální, takže i dnes se strany vymezují vůči anglo-irské dohodě z roku 1921, která dala odděleně vzniknout Severnímu Irsku a Irské republice.

Radikální strana Sinn Féin ji dodnes odmítá a chce ostrov sjednotit, jak napovídá i její název (v překladu My sami).

Republikánská strana Fianna Fáil (Vojáci osudu), která v roce 1950 vztyčila pomník rebela McKeeho, má podobné názory jako Sinn Féin, zítra však raději bude bojovat o comeback – v roce 2011 přišla o jednapadesát křesel a s dvaceti mandáty je na pokraji politického zániku.

Nejsilnější vládní stranou je proevropská a v poslední době hodně liberální Fine Gael (Klan Keltů) premiéra Endy Kennyho (64), který doufá, že si v Dáilu neboli parlamentu opět zajistí nejvíce křesel. Většinu asi získá – neví se, zda bude dostatečná.

A pak jsou zde labouristé, kterým naopak setrvávání v koalici s Fine Gael vyneslo pověst zrádců, a voliči jim to asi zítra spočítají.

Proto se nakonec nejspíš budou smát menší strany, např. teprve nedávno vzniklí sociální demokraté, bez nichž vládnutí v silně rozdělené zemi nebude možné. Původně se čekalo, že taoiseach neboli premiér ohlásí datum předčasných voleb už loni v listopadu. Enda Kenny ale váhal a datum oznámil až před třemi týdny. Země má tak za sebou nejkratší předvolební kampaň, které dominovala bytová krize, skandály týkající se irské péče o duševně nemocné a také nejnenáviděnější firma v moderních irských dějinách – Irish Water.

Ta podle direktiv Mezinárodního měnového fondu a Evropské centrální banky drasticky zvýšila poplatky za vodné a stočné, což vyhnalo do ulic desetitisícové davy nespokojenců. Lidé si mj. masově stěžovali na to, že plošně zavedené nové vodoměry jsou silně poruchové. Nikdo je ale neposlouchal – MMF a ECB před šesti lety odvrátily státní bankrot Irska a jejich slovo je dnes v Irsku nepsaným zákonem.

Kampaň se dotkla i nové války gangů v Dublinu, kde si nedávno střelba v ulicích vyžádala dva životy. Policisté si stěžují na velkou podfinancovanost, ale to je vzhledem k následkům finanční krize neřešitelný problém.

Magickým číslem voleb je 79. Právě tolik křesel potřebuje každá vláda či koalice ve 158členném Dáilu a zdá se, že je budoucí kabinet nebude shánět snadno. Fine Gael podle průzkumů získá jen 55 mandátů a jejich koaliční partner labouristé obsadí deset až 14 mandátů, a to je málo. Republikánská Fianna Fáil půjde do velké koalice s Fine Gael, jedině až opadá listí z irských dubů, což zvyšuje šance neokoukaných sociálních demokratů či nezávislých (a také hodně nepředvídatelných) kandidátů.

Kenny bude nejspíš už o víkendu hledat nové spojence. Zatím to vypadá, že ani on nezmění železné pravidlo irské politiky, v níž už od roku 1922 ani jeden premiér neobhájil funkci. Premiér si sice dělal naděje, že jako staronový předseda vlády si osladí historický triumf na oslavách 100. výročí povstání, nyní se však zdá, že i on zaplatí za problémy poznamenané emigrací a hospodářskými těžkostmi.