Hlavní obsah
Třiadevadesátiletý Bruno Dey dorazil před soud Hamburku. Foto: Daniel Bockwoldt, ČTK/AP

Viděl jsem mnoho těl, vypověděl bývalý dozorce z koncentračního tábora. U soudu litoval

Třiadevadesátiletý Bruno Dey, který se jako příšlušník jednotek SS zodpovídá z napomáhání k vraždám 5230 lidí, zejména Židů, řekl v pondělí před soudem v Hamburku, že soucítí s vězni z koncentračních táborů. Podle agentury DPA vypověděl, že ho vzpomínky na zvěrstva v táboře trápí celý život.

Třiadevadesátiletý Bruno Dey dorazil před soud Hamburku. Foto: Daniel Bockwoldt, ČTK/AP
Viděl jsem mnoho těl, vypověděl bývalý dozorce z koncentračního tábora. U soudu litoval

„Viděl jsem mnoho těl,” řekl Dey, který sloužil jako dozorce v nacistickém koncentračním táboře Stutthof nedaleko Gdaňsku. „Obrazy utrpení a hrůzy mě pronásledují celý život,” dodal s tím, že je mu líto, čím si lidé v koncentračních táborech prošli. Zařízení, kde sloužil, označil za hrůzné místo.

Dey v pondělí u soudu hovořil o tom, že ze strážní věže viděl mnoho mrtvých vězňů, především žen. Vždy ráno je spoluvězni nahé vytahovali z baráků a nosili k vozíku, na který je nepokládali, ale házeli. Tvrdí, že jen jednou se ze zvědavosti podíval oknem do krematoria, kde uviděl dvě pece a před nimi na zemi těla.

Deyovi bylo v době činů, ze kterých se zodpovídá, 17 let, případ proto rozplétá soud pro mladistvé. Podle státního zastupitelství byl ve Stutthofu coby dozorce nasazen od srpna 1944 do dubna následujícího roku a při plnění svých povinností „usnadnil zákeřné a příšerné usmrcování zejména židovských vězňů”.

Vyučený pekař nepopírá, že v koncentračním táboře působil, ale odmítá vinu. Soudu Dey řekl, že dozorcem se nestal dobrovolně. Tvrdil, že byl vždy samotář, proto také dlouho váhal připojit se k nacistické mládežnické organizaci Hitlerjugend. „Nelíbilo se mi pochodovat,” uvedl. Řekl, že se mu jako šestnáctiletému pekařskému učni podařilo lstí utéct z rekrutačního shromáždění německé armády. Brzy poté ale musel k odvodu, kde mu byla nalezena srdeční vada, kvůli které byl uznán neschopným k bojovému nasazení. Když pak dostal povolávací rozkaz k nástupu do Stutthofu, podle svých slov se snažil dostat ke službě v kuchyni.

Dey ujistil, že jako dozorce nikdy nepoužil zbraň. Také řekl, že jednou vězňům dokonce pomohl, když doprovázel skupinu mužských vězňů mimo tábor. Cestou nalezli mršinu koně. Vězni Deye požádali, zda si mohou kus masa odříznout a pronést zpět do tábora, což jim povolil, byť by mu v případě odhalení hrozil přísný trest.

„Nesměl jsem jim dávat žádné jídlo, nesměli jsme s nimi udržovat žádný kontakt,” vysvětlil soudu.

Dey dále vypověděl, že o koncentračních táborech věděl už před nástupem do služby. Jeho otec totiž musel na výslech, neboť kriticky komentoval válečný vývoj. Než otce z výslechu propustili, pohrozili mu podle Deye, že za takové výroky se chodí do koncentračních táborů. Soudu Dey ještě řekl, že slyšel také o vysídlování Židů, nevěděl však, kam byli transportováni.

Do konce druhé světové války zemřelo ve Stutthofu a pobočných táborech a při místních pochodech smrti na 65 000 lidí. Ve Stutthofu byli vězněni mimo jiné Poláci, sovětští váleční zajatci a Židé, kteří zde byli systematicky zabíjeni, součástí zařízení byla i plynová komora.

Německo po usvědčení dozorce z vyhlazovacího tábora Sobibor Johna Demjanjuka v roce 2011 vystupňovalo své úsilí o stíhání dalších lidí, kteří se na nižších úrovních na hromadném zabíjení podíleli třeba jen nepřímo. [celá zpráva]

Deyův případ ale může být jeden z posledních kvůli věku bývalých nacistů.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků