Ačkoli Kyjev zatím neobdržel tomos, tedy výnos, jenž ukrajinskou autokefalii požehná, na obou stranách bouří silné emoce. Zatímco Ukrajina rozhodnutí vřele vítá a slaví, v Moskvě vyvolalo rozpaky až obavy.

Metropolita Ilarion, označovaný za „ministra zahraničí“ ruské pravoslavné církve, varoval, že událost může vést ke „katastrofálním důsledkům“. Pokud bude autokefalie, tedy nezávislost ukrajinské církve, legitimizována, pak tento krok bude podle něj srovnatelný s rozkolem označovaným jako velké schizma, tedy rozdělení církve z roku 1054 na západní katolickou a východní pravoslavnou či ortodoxní. „Tisíce lidí budou bránit kláštery a chrámy, když se je zastánci rozdělení pokusí obsadit. Poteče krev,“ předvídá.

Porošenko vidí paži Kremlu

Ukrajinský prezident Petro Porošenko na to reagoval, že se tak Moskva pokouší vystrašit věřící, které by chtěla ovládat. „Pokud spatříte, že lidé útočí na kláštery a chrámy, pak vězte, že je poslal Kreml,“ řekl. Moskva trvá na tom, že jedinou legitimní pravoslavnou církví na Ukrajině je ukrajinská pravoslavná církev Moskevský patriarchát, jež je uznávána ve světě. Na Ukrajině ovšem působí celkem tři pravoslavné církve, z nichž dvě byly dosud označovány za „nekanonické“ a díky chystanému tomosu by se nyní měly legalizovat.

Vztahy mezi Moskvou a Konstantinopolem vyhrotilo zejména rozhodnutí z 11. října, kdy svatý synod v Konstantinopolu zrušil platnost 332 let starého nařízení. [celá zpráva]

Ukrajinští politici i duchovní tvrdí, že jde o „obnovení historické spravedlnosti“. Moskva totiž podle nich „anektovala“ území, které ruská církev na základě dopisu z roku 1686 dostala do správy, a konstantinopolský patriarcha si je nyní vrátil, aby mohl ukrajinské církvi dát nezávislost. Předpokládá se přitom, že rozhodnutí padne do konce letošního roku.

Ruská pravoslavná církev na protest splnila hrozbu a přerušila veškerou komunikaci a eucharistické styky s konstantinopolským patriarchou. Podobně jednala už v roce 1996, když konstantinopolský patriarchát udělil samostatnost estonské pravoslavné církvi. Moskevský patriarchát tehdy sice také protestoval, ale nakonec přistoupil na kompromis a souhlasil s rozdělením. Na Ukrajině se ale podle znalců hraje o víc než o farnosti a chrámy.

Podpora Washingtonu

Duchovní ukrajinské církve byli před pěti lety jednou z hybných sil Majdanu a poskytovali útočiště protiruským aktivistům, zatímco kněží Moskevského patriarchátu stranili spíše tehdejším vládním silám. Od režimu svrženého prezidenta Janukovyče přitom ruská pravoslavná církev získala do pronájmu na 50 let řadu významných církevních objektů včetně Kyjevskopečerské lávry, kláštera z 11. století v Kyjevě.

Nyní se prý Moskva obává, že přijde o oporu. Podle expertů přitom rozhodně nejde jen o věřící. „Do jednoho z největších sporů v současném křesťanství, kde se hraje o prvenství v pravoslavném světě, se zapletli Vatikán, americké ministerstvo zahraničí i turecký prezident Erdogan,“ napsala BBC. Upozornila, že nejen duchovní, ale také úředníci, politici i podnikatelé usilovně vyjednávají již několik měsíců, „aby přesvědčili svět o své pravdě“.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil rozhodnutí Konstantinopolu za „provokaci“, která se uskutečňuje s „otevřenou podporou Washingtonu“. Většina pravoslavných církví ovšem zatím zaujala spíše zdrženlivý postoj. „Mají za to, že jde o dvoustranný konflikt, a nechtějí se vměšovat,“ míní ruský církevní expert Sergej Čapnin.

Autokefalie je přitom lákavé téma před nadcházejícími prezidentskými volbami na Ukrajině. Každý ukrajinský prezident se od rozpadu SSSR pokoušel o odpoutání místního pravoslaví od Moskvy, ale nikomu se to dosud nepovedlo.