Vajspapira zajali Němci, když sloužil v Rudé armádě a v roce 1943 ho transportovali do Sobiboru v okupovaném Polsku, protože byl Žid. Byl jedním z mála vězněných, kteří unikli bezprostřední smrti v plynové komoře a místo toho byl poslán na práci.

V říjnu 1943 vězni v Sobiboru zorganizovali povstání proti dozorcům a kolem desítky jich se jim podařilo zabít. Vajspapir byl jedním z osmi organizátorů akce, na jejímž konci se podařilo uprchnout přibližně polovině z 600 vězňů. Stovka z nich byla dopadena téměř okamžitě a z dalších 200, kterým se podařilo utéct dál, jich válku přežilo jen 47, včetně Vajspapira.

Po povstání nacisté zbývající vězně postříleli a tábor srovnali se zemí. Od března 1942 do října 1943 bylo v Sobiboru zabito 167.000 lidí, až na výjimky Židů.

Vajspapir, který se narodil na jižní Ukrajině, přišel za okupace o celou rodinu. Po válce se oženil a měl dva syny. Žil a pracoval na východě Ukrajiny. V roce 1994 odešel do důchodu a přestěhoval se do Kyjeva.

Po Vajspapirově smrti se okruh lidí, kteří přežili Sobibor, zúžil na čtyři osoby, uvedl mluvčí osvětimského muzea Pawel Sawicki.