Kampaň velmi nepříjemně překvapila zejména Theresu Mayovou. Premiérka a šéfka Konzervativní strany vedla nad opozičními labouristy až o 23 procent a chtěla si silný vyjednávací mandát  pojistit. Za pár týdnů se však ze sebevědomé, pragmatické a rozumně „ocelové lady“ proměnila v nepřesvědčivou, zmatenou političku, která několikrát musela brát zpět svá prohlášení.

Bouři nevole vyvolal už její plán úsporných opatření v oblasti sociálních služeb, který by se dotkl především starších lidí. Od původních plánů, přezdívaných také „daň z demence“, už Mayová pod tlakem částečně ustoupila.

Nebýt intervencí,  nebyl by ani teror

Ujistila například, že počítá se zavedením stropu pro příspěvky na sociální péči. Původně však plánovala, že senioři budou sanovat náklady na svou zdravotní péči z vlastních nemovitostí.  Naopak lídr posilující levice Jeremy Corbyn si jako dlouholetý radikální aktivista s veřejnými vystoupeními poradil daleko lépe a zahájil v průzkumech stabilní vzestup.

Ve volebním manifestu slíbil zrušení školného a dalekosáhlé znárodňování, přičemž ani tato „nebritská“ témata jej nepoškodila tak, jak komentátoři čekali. Na teroristické útoky zareagoval rychleji a promyšleněji než Mayová. Vystoupil s projevem, v němž za hlavní příčinu katastrofální bezpečnostní situace označil intervence Británie v Iráku, Afghánistánu a Libyi.

Ačkoli konzervativci jeho projev rázně odmítli, nejnovější průzkum ukazuje, že v tomto názoru s Corbynem souhlasí v průměru 75 procent obyvatel Británie – téměř 80 procent mezi labouristickými voliči, ale bezmála 70 procent i mezi konzervativci. Druhá věc je, že bezpečnostní politiku toryů schvaluje sedm z deseti Britů, zatímco labouristická řešení se líbí jen devíti procentům.

FOTO: Phil Noble, Reuters

K velkému zklamání médií se nakonec z kampaně zcela vytratil právě brexit, kvůli němuž byly volby 19. dubna vypsány. Mayová raději mlčela, když se ukázalo, jaké problémy by mohla mít šedesátimiliónová země bez volného přístupu na unijní trh.

Corbyn, jemuž od referenda někteří spolustraníci vyčítají nejednoznačný přístup k odchodu z EU, se naopak omezuje na výzvy, aby nepřišla k úhoně ekonomika a životní standard Britů.  Corbynova potíž je v tom, že má za sebou fatálně rozdělenou stranu. Sršatý levicový vůdce má nůž na krku – pokud nevyhraje, zesílí hlasy, aby z čela strany odešel. Labouristickou voličskou základnu totiž tvoří bizarní konglomerát „leninistů a lennonistů“.

Dříve narození, tradiční ideologičtí marxisté, se sváří s mladými městskými liberály, a Corbynův volební (ne)úspěch rozhodne o tom, která frakce získá navrch.

Corbyn jako Trump?

Podle posledních průzkumů to vypadalo, že Mayové unikne zisk většiny z 650 křesel, zajišťující vznik jednobarevné vlády. Fakticky by to pro ni znamenalo porážku. Není jasné, zda by kritiku tvrdého euroskeptického křídla strany vůbec politicky přežila.  Britové mají v paměti poslední dvě velká selhání sociologických výzkumů, které nepřesně předpověděly jak výsledek referenda o brexitu, tak i předloňských voleb.

Sázkové kanceláře drtivou většinou předvídají triumf toryů, 84 procent sázkařů ale už vsadilo na labouristy. Pro ty je hlavní problém v tom, že mají v desítkách volebních obvodů jen minimální náskok.  Nakonec by tudíž nebylo až tak velkým překvapením, když by se Mayové přece jen podařilo naplnit záměr a labouristy by drtivě porazila. Pokud ovšem „zastánce odstrčených“ Corbyn nepředvede „trumpovský zázrak“ v britském vydání.