„Až dosud se vycházelo z toho, že se krásná tvář vnímá a následně zapamatuje snadněji, protože se raději díváme na krásu než na ošklivost,“ uvedl psycholog Holger Wiese. Výsledky testů hovoří o opaku.

Vědci ukazovali testovaným na několik vteřin fotografie lidí, které dopředu identifikovali jako atraktivní nebo neatraktivní. Následně byli testovaní připojeni na EEG a znovu se dívali na fotografie. Tentokrát měli určit, jestli osobu na fotografii viděli již předtím, nebo ne.

"Prokázali jsme, že si testovaní více pamatovali neatraktivní obličeje než ty atraktivní, pokud tedy atraktivní obličej neměl nějaké nápadné rysy," uvedl Wiese. K zapamatování proto nestačí symetrie a líbivost obličeje, pomohou ale třeba velké oči nebo zvláštně vykrojené rty či vysedlé lícní kosti.

Sama atraktivita byla překážkou pro uchovávání obličeje do paměti testovaného. Vědci tvrdí, že na vině jsou emocionální reakce. To potvrdily i výsledky z EEG. „Někdy máme tendenci věřit tomu, že tvář známe jen proto, že je to atraktivní a krásný člověk,“ vysvětluje Wiese.