Článek
„Harold poklidně zemřel 25. října 2013 v pečovatelském domě Alistre Lodge ve věku 99 let. Byl svobodný, nemá žádné blízké příbuzné, kteří by se účastnili pohřbu. Za druhé světové války sloužil v RAF jako člen pozemní posádky pod velitelstvím bombardovacích sil. Ocenili bychom, pokud by se pohřbu zúčastnili armádní příslušníci,“ zněl minulý pátek inzerát v místních novinách.
Nezůstal neoslyšen seržantem Rickem Clementem, který před třemi lety přišel o obě nohy v Afghánistánu. „Potřebuji velkou pomoc od současných nebo vysloužilých příslušníků,“ napsal pak na sociální síti Twitter.
Veránovi Percivalovi nakonec na pohřeb přišly stovky lidí
Jeho výzva, aby lidé přišli Percivalovi na pohřeb, se záhy šířila dál, takže do pondělka, kdy se uskutečnila kremace, obdržela pohřební služba telefonáty a kytice dokonce až z Nového Zélandu, Austrálie a Kanady.
V 11.11 hodin místního času na Den válečných veteránů bylo u lythamského krematoria plno, přišlo nejméně 300 lidí, uvedl deník The Guardian. Množství lidí se do obřadní síně ani nedostalo a mnozí stáli v dešti před ní.
Lidé na pohřbu Harolda Percivala
„Dostavili jste se v počtu, který předčil všechna očekávání,“ řekl shromážděným reverend Alan Clark, než začal citovat básníka a kněze Johna Donna: „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“