Zajatý důstojník SS uvedl, že Němci začali tisknout falešné bankovky v roce 1940. Chtěli je během vylodění na Britské ostrovy shazovat ze vzduchu, aby vytvořili zmatek a oslabili důvěru v libru.

I když se operace Seelöwe neuskutečnila, tisk pokračoval. Kvalita padělků přitom stále rostla. Byly nakonec tak dokonalé, že „kromě speciálně vycvičených expertů nebyl nikdo jiný schopen detekovat rozdíly mezi nimi a pravými bankovkami“.

I když to MI5 nezmínila, bankovky tiskli vězni, často židovští, v koncentračním táboře Sachsenhausen na papír s vodoznakem.

MI5 věděla, že falešné bankovky mají agenti vysazení v Británii a hojně se používají v neutrálních zemích.

Dvacetilibrovka

Dvacetilibrovka

FOTO: fotobanka Profimedia

I když nebyly všechny použity, v roce 1943 začala mít anglická centrální banka strach a stáhla všechny bankovky v hodnotě deset liber a více.

Po vylodění ve Francii se mnoho padělků dostalo do Británie. Důvodem byl černý obchod. Mnozí američtí a polští vojáci prodávali armádní výbavu a proviant a franky měnili za tyto libry.

I když po srpnu 1945 tento příliv padělků ustával, jedinou možností, jak obnovit důvěru v měnu, bylo stáhnout všechny bankovky s hodnotou pět liber a více a vytisknout nové, což se také stalo. Na nových byl použit další ochranný prvek, a tím byl kovový pásek.

„V zásadě může býti řečeno, že německá snaha zničit za hranicemi důvěru v státovky Bank of England bylo dosaženo,“ uvedl sir Edward.