Britská média to komentovala poněkud povýšenecky: podle nich si ekonomicky krachující Lotyšsko stejně bude muset nepříjemné turisty nechat líbit, ať mu to vadí, nebo ne.

Močí po památkách

Ušakovs dal nicméně najevo, že znechucená Riga ztrácí s nevycválanými Brity trpělivost. „Kdybychom měli i jiné hosty, nebyli by britští návštěvníci, kteří kolem sebe jen močí, tak nápadní. Buďme politicky nekorektní – tohle je jejich specialita,“ řekl starosta časopisu Rigas Laiks.

Připomněl, že Britové neváhali použít jako toaletu i památník lotyšské nezávislosti a že na něj lezli i nazí. Monument, který připomíná oběti boje za nezávislost v letech 1918–1920, je v zemi velmi ctěný.

„Nejpopulárnější u nich je používat naše památníky jako toalety. Nejsou to pravděpodobně lidé, které bychom chtěli vidět,“ přisadila si Ušakovsova mluvčí. Podle ní město chystá turistickou policii, která by takové případy pokud možno eliminovala.

Je to národ prasat, neudržel se ministr vnitra

Ušakovs se ještě ovládal, když hovořil o Britech. Minulý rok o nich tamní ministr vnitra Mareks Seglins neváhal mluvit jako o „anglických prasatech“.

„Ti lidé si snad myslí, že je tradicí zohyzďovat naše památníky. Jsou to prasata, tihle Britové. Prasečí národ,“ řekl. Také ho rozhořčilo močení u památníku nezávislosti.

Do Rigy stejně jako do většiny ostatních středoevropských měst míří spíše chudší část Britů. Jejich pobyty bývají také označovány jako „stag and hen parties“. Název byl zřejmě převzat ze hry Stags and hens, jejíž autor se vysmíval primitivním návykům anglické dělnické třídy. Poté se označení používalo k rozlučkám se svobodou, v současnosti pořádají Britové alkoholové "stag parties" bez toho, aby se poté někdo musel nutně oženit.

„Cena, kterou musí zaplatit“

Lotyšské stížnosti obšírně zaznamenala britská média. Některá žádala vládu, aby zasáhla tak, jako to dělá ve Středomoří. Jiná brala stížnosti spíše ironicky a soudila, že jde o věc, kterou si východ Evropy musí nechat líbit. Například Daily Telegraph suše poznamenal, že „Britové, kteří se špatně chovají, jsou cenou, kterou musí Riga platit“, nechce-li si v nynější krizi přidělat další problémy.

„Paroháče a slepice“ se pokusila hájit jen internetová stránka Spiked a oháněla se přitom údaji pro Prahu za „turistický rok“ 2005–2006.

Tehdy českou metropoli navštívilo 831 tisíc Britů, z velké části z nižších vrstev, a jen 36 z nich bylo zadrženo pro nepřístojné chování. V Austrálii, kam létali bohatší a lépe postavení lidé, pobývalo v téže době 650 tisíc Britů a zatčeno jich bylo 44.

Silná reakce britských médií na rižské nářky podle Spiked jen dokazuje snobismus novinářů, k němuž patří ohrnování nosu nad prohřešky nižších vrstev a přivírání očí nad hříchy těch vyšších. V samotné Rize bylo podle webové stránky jen pět známých případů močení u památníku nezávislosti, takže prý není důvod ke vzrušení.

Polská města chtěla zakročit, peníze byly silnější

Na britská pijácká bratrstva, která míří do měst středovýchodní Evropy, přitom zatím nikdo nenašel dobrý recept. Polská Vratislav například svého času zvažovala, že zakáže aspoň skotské kilty (sukně) – rozkurážení návštěvníci je totiž nosili tak, že často neskrývaly vůbec nic. Pak se ale začalo myslet na peníze a ze zákazu sešlo.

Také Krakov chtěl omezit počet nevázaných Britů tím, že zaměří svůj zájem na turisty-gaye. Tamní radní doufali, že podpora „růžovému euru“ časem vytlačí „alkoholickou libru“. Ale ani z toho nakonec moc nebylo.