Dívka vystudovala ve Spojených státech vysokou školu a začala v auditorské firmě PwC pracovat v rumunské Bukurešti v roce 2000. Odtamtud se přestěhovala do pobočky v Chicagu a poté si ji vzali do Londýna.

Tam začala pracovat v roce 2004, po dvou letech ale odešla s depresemi, kolegové ani nadřízení ji nepustili k žádné pořádné práci, srovnávali ji s prostitutkou, a někteří ji dokonce považovali za komunistickou špiónku, kterou k nim nasadila rumunská rozvědka.

"Všechny Východoevropanky jsou děvky," slýchala prý běžně na svou adresu od kolegů.  Ti jí také říkali, že se má vrátit zpět do Rumunska. Nedělala také to, co uměla, ale podřadnou práci. Když se radila se svým nadřízeným, odpověděl jí, že někdo to dělat musí.

Zaměstnavatel jí údajně odmítl dát příležitost, aby mohla dokázat, co opravdu umí, a tudíž povýšit a mít vyšší plat. Žena jako forenzní auditorka vydělávala 41 tisíc liber ročně. Podle svých slov, kdyby dělala to, co opravdu uměla, měla nárok až na půl miliónu liber ročně. V žalovaných 40 miliónech tak zahrnuje tuto ušlou potenciální mzdu a také odškodnění za citovou újmu.

Z firmy odešla poté, co začala trpět depresemi. S firmou se už soudila dvakrát, oba spory ale prohrála.

Firma popírá, že by dívku rasově diskriminovala a i proti další žalobě se bude bránit.