Odborníci ze Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) a pracovníci speciálního programu Uppsalské univerzity zaměřeného na zavádění cílených sankcí prozkoumali 27 zbrojních embarg, které Spojené národy vyhlásily v letech 1990 až 2006.

Na základě výsledku konstatují, že tyto zákazy importu vojenského materiálu měly pouze omezený dopad jak na postižené země, tak na dodávky zbraní, které do nich putovaly.

Hlavní problém v uplatňování těchto embarg švédští experti vidí v korupci a ve skutečnosti, že sankcionované státy měly či mají v mnoha případech i nadále ke zbraním přístup. Získávaly je buď z vlastních zdrojů, od sousedních států, nebo od stejně postižených zemí.

Naopak tam, kde působily mírové síly OSN, byly zbrojní zákazy dodržovány mnohem více, uvádí zpráva.

Autoři doporučují státy kriminalizovat

Ke zvýšení efektu zbrojních embarg autoři dokumentu doporučují kriminalizovat sankcionované státy, které toto nařízení poruší, a zároveň postihovat i ty země, které jim v porušování zákazu napomáhají. Spojené národy by také měly pravidelně vyhodnocovat chování států, na něž bylo embargo uvaleno.

V letech 1990 až 2006 byl tento druh sankcí uplatněn mimo jiné vůči Iráku, Íránu nebo Afghánistánu za vlády fundamentalistického hnutí Taliban. Vztahoval se i na Libérii, Rwandu či Sierru Leone, africké státy zmítané v nedávné minulosti krvavými občanskými válkami.