Článek
Jako nejeden obyvatel tohoto slumu na okraji jihoafrického Kapského Města si Thembalethu donedávna vydělával na živobytí příležitostnými pracemi – umí vzít za práci se štětkou a barvami jako zručný natěrač a lakýrník. Na to, aby obstaral dostatek jídla pro ženu a dvě děti, to skoro nikdy nestačilo. Nejprve přepadával s partou při drobné zlodějině na ulici, pak se pustil i do vloupaček.
Ví, že se nemá čím chlubit. Avšak nyní, kdy legální práce přes noc prakticky zmizela, je rád, že se může spolehnout na pistoli ráže devět milimetrů. „Potřebuji ji na přežití,“ vysvětluje.
Bohatství je jinde
Slum Nyanga: úzké uličky, jednopatrové domky za betonovými zdmi, dokonce i barvy tu působí šedě. Bašta brutální zločinnosti – kdo sem omylem zabloudí v autě, ujíždí jako o život, protože by o něj mohl přijít. Přestřelky a mrtví na zápraží nikoho nevzrušují.
Boj jihoafrického prezidenta s rouškou se stal hitem internetu
Světová banka označuje Jihoafrickou republiku za zemi s nejkřiklavějšími sociálními rozdíly na světě. Deseti procentům nejmajetnějších patří tři čtvrtiny bohatství – i 26 let po pádu apartheidu. A pandemie jen do široka roztažené nůžky ještě víc rozevřela.
Z Nyangy lze dohlédnout na Stolovou horu. Tam, necelých 15 kilometrů západně, se rozkládají honosné rezidence, kde lidé ze slumu uklízejí, starají se o zahrady, bazény, auta a golfová hřiště, nechybějí přepychové restaurace, kde obsluhují. Tedy kdykoli jindy, v době karantény ne.
Cíle přepadení: tam, kde je jídlo
Vláda v Pretorii nařídila od 26. března přísný zákaz vycházení. Od prvního červnového dne ho zmírnila – ale jen postupně, ne všude, přičemž Nyanga musí ještě počkat.
Afrika se drží. Budí ale obavy
„Úřady posílají potraviny. Ale lidé, kteří je rozdělují, je dávají jen těm, které znají. Další skončí na černém trhu,“ stěžuje si Thembalethu. A tak se cíle jeho loupeživých výprav změnily, jeho gang vyhledává řeznictví a malé supermarkety bez ostrahy.
„Přepadáváme dokonce i mateřské školky a krademe jídlo,“ uzavírá.