Článek
Poslední nešťastnou vzpomínkou je akce na osvobozování sedmi stovek lidí, které čečenští bojovníci pod vedením polního velitele Movsara Barajeva zadrželi při představení v moskevském divadle Na Dubrovce v říjnu 2002.
Po několikadenním zadržování pustila ruská zásahová skupina Alfa do ventilačního systému divadla omamný plyn. Chtěla únosce otrávit. Kromě nich ale zemřelo i 129 rukojmích.
První velký únos je z roku 1995
Čečenských únoscům hrozícím stovkám lidí smrtí jde stále o totéž. Chtějí, aby se ruská armáda stáhla z Čečenska.
S taktikou únosů velkého počtu lidí začali čečenští bojovníci v roce 1995. Skupina Šamila Basajeva držela v nemocnici v Buďonnovsku několik stovek nemocných. Byly mezi nimi malé děti včetně novorozenců. A také těžce nemocní. Únosci sice v průběhu vyjednávání několik desítek lidí propustili, při útoku speciální jednotky Alfa ale zemřely dvě stovky lidí, 70 rukojmích a více než sto ruských vojáků. Důsledkem akce bylo několikaměsíční příměří mezi oběma stranami.
Podobnou akci Čečenci zopakovali pod vedením Salmana Radujeva v lednu 1996 ve městě Kizljar v Dagestánu. V tamní nemocnici drželi dva tisíce lidí. Mnoho jich v průběhu vyjednávání propustili. Únosci poté zbylé rukojmí přesunuli do nedaleké vesnice Pervomajskoj, kde na ně také ruská armáda po několika dnech zaútočila. Při přestřelce, která se ve městě strhla, zemřelo několik desítek lidí, osvobozeno jich bylo osmdesát, 150 únosců armáda zabila.