Bilance? Saddám Husajn je po smrti, Američané stále zůstávají v Iráku a z pokusu o chirurgický řez s rychlým nastolením míru se stala vleklá, krvavá válka, jejíž konec je stále v nedohlednu. Irák je zmítán sektářským násilím a nadále v něm působí vzbouřenci a radikální skupiny, páchající brutální atentáty.

Válka v Iráku už stála USA tři bilióny dolarů (47,64 bil. korun). Měsíčně k nim přibývá dvanáct miliard dolarů (190 mld. korun).

Bushův rozkaz k rychlé válce

Prezident George W. Bush dal zelenou k útoku v atmosféře poznamenané teroristickými útoky z 11. září 2001, které byly pro Američany těžkým šokem. Válku zahájil i za cenu hluboké roztržky s řadou spojenců, kteří nedůvěřovali dvěma jeho hlavním záminkám – ty se pak skutečně ukázaly jako falešné.

foto: NOVINKY/Ondřej Krynek

Rychlá porážka iráckých sil působila dojmem, že se zvolená strategie osvědčila. Saddám Husajn nepředpokládal americkou invazi. Alespoň to tvrdí to zvláštní agent FBI George Piro, který vyslýchal svrženého iráckého vůdce po jeho zadržení.
„Saddám čekal od USA jen omezený útok ze vzduchu,“ řekl Piro v televizi CBS. „ Řekl mi, že špatně odhadl úmysly prezidenta Bushe. Myslel si, že USA podniknou stejný útok, jako v roce 1998 – čtyřdenní bombardování. Přežil ho tehdy a byl ochoten akceptovat takový typ útoku“.

Irácká armáda nepředstavovala tak tvrdý oříšek, jak se stratégové obávali, za tři týdny se spojenecká vojska přiblížila k Bagdádu a 2. května mohl Bush oznámit ukončení velkých vojenských operací.

Husajn neměl chemické ani jaderné zbraně a nespolupracoval s al-Kajda


Po okupaci Iráku s ostudou splasklo Bushovo tvrzení, že Saddám Husajn vlastní zbraně hromadného ničení. Prezident sice posléze přiznal svůj omyl – ovšem s tím, že v té době si to prý myslely všechny zpravodajské služby ve světě.

Dopadení Saddáma Husajna bylo jedním z úspěchů války v Iráku.:. Dopadení Saddáma Husajna bylo jedním z úspěchů války v Iráku.foto: ČTK/AP

Navíc americká administrativa tvrdila, že sunnita Saddám Husajn byl propojen se sunnitskou teroristickou organizací al-Kajda, která útok proti USA 11. září zosnovala. Ani to nebyla pravda.

Americká Komise 11. září žádné důkazy o tomto spojení nenašla. Minulý čtvrtek navíc došel ke stejnému závěru samotný Pentagon poté, co prověřil 600 tisíc dokumentů ukořistěných po pádu režimu iráckého diktátora. Vůdcům al-Kajdy na Saddámu Husajnovi vadila jeho sekulární minulost a odmítání radikálního islámu.

Husajn navíc neusiloval o útoky na cizí země. „Hlavními cíli iráckých státních teroristických operací byli iráčtí občané, jak uvnitř, tak mimo Irák,“ konstatuje Pentagon, podle jehož zprávy si Saddám Husajn a jeho strana Baas chtěli pojistit moc. Proto masakrovali většinové šíity a vzbouřenecké Kurdy.

Popraven však vyl v prosinci 2006 za mnohem menší zločin za masakr 148 šíitů v Dudžailu v roce 1982, kde na něj byl podniknut neúspěšný pokus o atentát.

Po invazi v zemi zavládl chaos

Bush se snažil vývoj v zemi líčit v těch lepších barvách, pod tlakem reality ale musel postupně přiznávat problémy. V Iráku padlo přes 3990 vojáků, amerických nevládní organizace Iraq Body Count odhaduje irácké oběti na 90 tisíc, Světová zdravotnická organizace (WHO) pak 150 000 obětí.

První velkou protiamerickou vzpouru zažila Fallúdža, kde dav zabil a upálil čtyři najaté americké pracovníky bezpečnostních služeb.:. První velkou protiamerickou vzpouru zažila Fallúdža, kde dav zabil a upálil čtyři najaté americké pracovníky bezpečnostních služeb.foto: ČTK/AP

Irák po invazi upadl do chaosu. V zemi se sice zrodily nové demokraticky zvolené instituce, ale jejich efektivní fungování paralyzují neshody většinových šíitů, sunnitů, kteří se Saddámem ztratili výsadní postavení, a Kurdů.

Názory samotných Iráčanů na invazi jsou hluboce rozporné. Jedni vzdávají Američanům a Britům hold za svržení krvavého diktátora, jiní se děsí nynějšího pokračujícího násilí a vzpomínají nostalgicky na dřívější stabilitu.

Zemi totiž stále týrají atentáty: al-Kajdě se podařilo rozdmýchat dvěma útoky na šíitskou svatyni – mešitu al-Aksá v Samaře v únoru 2006 a loni v červnu – skutečné peklo sektářské nenávisti.

Irácká válka rok za rokem
2003 - Útok na Irák
2004 - Irák rok po válce
2005 - Boje v Iráku pokračují
2006 - Saddám Husajn byl pověšen

2007 - Americká strategie v Iráku přinesla úspěch

Od počátku války ze země dosud uprchly dva milióny lidí, z nichž většina se uchýlila do sousední Sýrie a do Jordánska, další dva milióny jsou uprchlíky ve vlastní zemi. . 

Podle mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International (AI) nepřineslo svržení Saddáma Husajna Iráčanům žádnou úlevu. I nyní zůstává Irák jedním z nejnebezpečnějších míst světa, uvedla AI ve své nejnovější zprávě. Navíc se nedaří zajistit základní životní potřeby.

Bushův plán částečně zlepšil bezpečnost

Lidská jatka, kdy denně při explozích umíraly desítky Iráčanů, vedla k rozhodnutí Bushe vyslat počátkem loňského roku třicetitisícovou posilu. Bezpečnostní operace přinesla výsledky, počet útoků v Bagdádu a okolí skutečně výrazně poklesl.

Přesto ale chtějí opustit zemi i přes zlepšenou bezpečnostní situaci čtyři milióny lidí. Vyplývá to z průzkumu, jehož zpracování si zadaly čtyři americké, čtyři britské a jedna německá televize. Podle něj má 18 procent Iráčanů dokonce již vybraný konkrétní cíl.

Loni v létě se přitom sunnité ve vzbouřenecké provincii Anbár se postavili proti al-Kajdě. Počet násilností a jejich obětí začaly klesat i v oblasti metropole Bagdádu. Bush mohl tvrdit, že jeho strategie nese ovoce. Bylo to i velkým zadostiučiněním pro republikánského prezidentského kandidáta Johna McCaina. Přes silnou neoblibu války v USA od začátku trval na tom, že Bush měl k uklidnění poměrů vyslat víc vojáků už dřív.

Prostesty proti válce v Iráku pokračují:.Protesty proti válce v Iráku pokračujífoto: ČTK/AP

Demokraté jsou naproti tomu bezzubí. Jejich většina v Kongresu nestačí k přehlasování jakéhokoli Bushova veta. Jejich zákonodárci mají kromě toho svázané ruce i tím, že být proti dalším penězům na válku znamená v očích voličů nechat vojáky v poli na holičkách, což se rovná politické sebevraždě.

Skandály kolem týrání iráckých vězňů ve věznici Abú Ghrajb, tajných věznic CIA a poměrů na Guantánamu, kde jsou podezřelí drženi léta bez soudu, přispěly ke špatnému jménu USA v muslimském i širším světě a vyvolávají kritiku spojenců.