Zájem na klidném průběhu akce vyjádřily již před jejím začátkem obě strany. Vládní úřady přijaly mimořádná bezpečnostní opatření především k zajištění vládních budov před případnými útoky a do stavu maximální pohotovosti uvedly policii i armádu.

Představitelé provládních stran a hnutí vyzvali své stoupence, aby zůstali doma a neorganizovali žádné protidemonstrace.

Ale i organizátoři zdůraznili, že si nepřejí nepokoje a vyslali do dějiště protestu stovky příslušníků vlastních pořádkových sil. Zjevně doufají, že demonstrace sama o sobě vytvoří dostatečný tlak na vládu, aby ji ještě více paralyzovala a nakonec přiměla k rezignaci.

Ve zcela zaplněném centru Bejrútu vlál nespočet libanonských vlajek a účastníci provolávali protivládní hesla.

Akci podpořilo i šíitské hnutí Amal, ale také Svobodné vlastenecké hnutí křesťanského generála Michela Aúna spolu s dalšími prosyrskými stranami.

Siniura odstoupit nehodlá

Premiér Siniura v uplynulých dnech opakovaně ujistil, že jeho kabinet nehodlá pod tlakem ulice odstoupit, a v noci na pondělí v televizním projevu varoval, že nezávislost Libanonu a jeho demokratický systém jsou ohroženy.

Obavy však vzbuzuje skutečnost, že demonstrace byla vyhlášena jako neomezená, již v pátek má přejít v protest v sedě a část demonstrantů se chystá zůstat na ústředním náměstí dlouhodobě ve stanech.

Organizátoři podle agentury Reuters také chtějí zablokovat přístupové cesty k vládní čtvrti.

Hizballáh chce větší podíl na moci

Spor mezi stoupenci a odpůrci Sýrie se vyhrotil po letní válce Hizballáhu s Izraelem. Hizballáh si získal velkou podporu  [celá zpráva] a chtěl vytvořit vládu národní jednoty, v níž by hrál větší roli. Protože jednání selhala, z vlády odešlo pět šíitských ministrů ze stran Hizballáh a Amál.

Opustil ji i jeden křesťanský ministr. Situaci vyostřil atentát na protisyrského křestaňského politika Pierre Džamaíla. [celá zpráva]

Po odchodu šíitských ministr Hizballáh tvrdí, že vláda není legální, protože z ústavy plyne, že v libanonské vládě budou zastoupeny všechny skupiny obyvatelstva, což po demisi šíitů splněno není, stále ale má dvoutřetinovou většinu nutnou k rozhodování.

Konflikt je podle Libanonců střetem šíitů a sunnitů o podobu vlády, zda bude demokratická nebo půjde o teokracii s diktátem šíitských duchovních.