Článek
„Dvě oddělené děti!!! A já se stále sžírám nejistotou, co bude dál. Nebrečela jsem, dokud doktoři nevyšli z operačního sálu. Byla jsem sotva schopna říci ´děkuju´. Ještě stále mi nespadl kámen ze srdce. Stojíme na prahu obrovského neznáma. Příští měsíce budou z hlediska zotavení kritické a po mnoho týdnů nebudeme vědět, jak se Anias a Jadon zotavují,“ napsala po operaci matka Nicole McDonaldová na Facebook.
JUST IN: One of the separated twins, Jadon, is out of surgery and reunited with his parents https://t.co/nO2xFAcJ3P #JadonAndAnias pic.twitter.com/zVSCmRyKlC
— CNN (@CNN) 14. října 2016
Bratři McDonaldovi před operací
Rodiče chlapců museli učinit složité rozhodnutí. Jednalo se o vysoce rizikovou operaci, při níž mohl jeden z chlapců nebo oba dva zemřít. Mohlo také dojít k vážnému poškození mozku. Vše ale dobře dopadlo. „No, dokázali jsme to,“ hlásil ve tři ráno místního času šéfoperatér James Goodrich šťastným rodičům. Podporu jim vyjadřovali lidé z celého světa. To manželům McDonaldovým podle jejich slov vrátilo víru v lidi.
New life, apart: Conjoined twins have been successfully separated in rare surgery: NEW YORK — Twin boys conjoined… https://t.co/hOF1ScQcpN
— Winston Salem Now (@winstonsalemnow) October 14, 2016
Rodiče dvojčat museli udělat složité rozhodnutí. A vše nasvědčuje tomu, že se rozhodli správně.
Až do poloviny osmdesátých let bylo běžnou praxí, že se v podobných situacích jedno z dětí prostě obětovalo. Často ale zemřely obě anebo přežilo jedno, ale mělo celoživotní zdravotní komplikace. Lékař James T. Goodrich však přišel se zcela novou metodou. Zákrok rozdělil do několika fází, namísto jedné více než 50hodinové operace. Má zásadu: „Hezky v klidu, pomalu a opatrně“. A ukázalo se, že svou práci dělá skvěle. Goodrich posunul dovednosti soudobé medicíny.
Složitého zákroku se zúčastnila dvacítka expertů. Každý z nich měl jasně určenou roli. Celý lékařský tým si operaci cvičil na 3D modelu spojené hlavy obou chlapců. Dvojčata už dříve prodělala tři přípravné operace. Lékaři předem oddělili některé žíly a nastavili kůži tak, aby mohli zakrýt oddělené lebky. Nejkritičtější bylo finální oddělení žil, protože při sebemenší chybě mohli malí pacienti vykrvácet.