„Ten, koho jste znali jako subcomandante Marcose, už neexistuje. Můj hlas už nebude hlasem zapatistů,“ hlásá na webové stránce EZLN oznámení, podepsané novým jménem subcomandante Galeano.

Může jít o odkaz na uruguayského publicistu, proslaveného sociálně kritickou knihou Otevřené žíly Latinské Ameriky, stejně jako uctění odkazu jednoho z velitelů EZLN, zabitého před měsícem. Už dosavadní jméno si šéf zapatistů zvolil po padlém spolubojovníkovi.

Marcos svůj „odchod“ označil za „logický důsledek vnitřních změn v EZLN“, komentátoři ale spekulují, že může jít i o pouhou změnu jména. Nedávno totiž připustil, že média v něm vidí často spíš kuriozitu než mluvčího.

Jen v masce

Marcos, objevující se zásadně v černé obličejové masce (balaklavě) a se zapálenou dýmkou, se začátkem 90. let postavil do čela chudých mayských obyvatel v mexickém státě Chiapas a na Nový rok 1994 vedl i jejich útok na město San Cristóbal de las Casas.

Povstání bylo záhy ukončeno příměřím a zapatisté se stáhli z měst do Lakandonského pralesa na hranicích Guatemaly. Na ovládaném území zavedli vlastní sociálně-ekonomický režim, založený na solidaritě a odmítání vykořisťování a charakterizovaný zrovnoprávněním žen.

Mexická vláda tento stav fakticky toleruje, žádný z požadavků EZLN (indiánské právo na půdu, domov, jídlo, zdraví, vzdělání a práci, pro všechny Mexičany spravedlnost, demokracii a svobodu) ale dosud nesplnila, a to ani po demonstrativním pochodu do hlavního města v roce 2001 či účasti v předvolební prezidentské kampani roku 2006.

Média přirovnávala Marcose k novodobému Che Guevarovi, jeho popularita se však omezila na Latinskou Ameriku.

Uznání a jméno si získal v kruzích levicových intelektuálů zejména svými politickými a filozofickými eseji, v nichž na přelomu tisíciletí popsal dopady globalizace a neoliberalismu na neprivilegované vrstvy a předpověděl čtvrtou světovou válku, kterou povedou proti sobě finanční centra.