Z analýzy vyplývá, že někteří muslimští duchovní, zejména ti, kteří se zapojili do systému soukromých vzdělávacích center, mají „dvojí standardy“ ohledně používání násilí a mohou vytvářet živnou půdu pro džihádismus. Sílí riziko, že se děti a dospívající mládež odcizí většinové společnosti.

AIVD upozornila, že ačkoli se náboženské vyučování v arabštině – po skončení obvyklého školního dne – jeví jako „málo významné a nevinné“, sílí riziko, že se děti a dospívající mládež odcizí většinové společnosti, a může jim být bráněno stát se její plnohodnotnou součástí. Nizozemská zpravodajská služba letos v březnu upozornila starostku Amsterdamu Femke Halsemovou, že vedení jediné islámské střední školy ve městě má vazby na čečenskou teroristickou skupinu.

Často přijíždějí na turistické vízum

Zároveň varovala, že radikální britský imám pořádal v této škole tajné schůzky a že škola vykazuje „značný vliv salafismu“, tedy ortodoxní odnože sunnitského islámu se striktním výkladem práva šaría jako návratu islámu k jeho prvopočátkům.

V Německu není v dohledu žádné adekvátní vzdělávání imámů a místo toho do země nadále přicházejí duchovní ze zahraničí. Vyplývá to ze studie Nadace Konrada Adenauera, blízké vládní křesťanské demokracii (CDU).

„Systém povolávání muslimských duchovních z ciziny se sice společensky přežil, přesto pokračuje,“ řekl listu Die Welt Andreas Jacobs, spoluautor studie.

Dodal, že povinná znalost němčiny, kterou chce zavést berlínská vláda jako předpoklad povolení k pobytu, na stavu věcí nejspíš příliš nezmění. Studie dále dokládá, že většina imámů původem ze zahraničí žije z darů nebo oficiálně působí bez nároku na mzdu a do Německa přijíždí na turistické, časově omezené vízum.

Německo: 90 procent přišlo ze zahraničí
V přibližně dvou tisících mešit v SRN pochází 90 procent imámů ze zahraničí.
Z největší muslimské organizace Ditib pochází asi 2500 imámů v tisícovce mešit.
Za nimi následují islámské společenství Milli Görüs se 300 mešitami a Svaz islámských kulturních center se 70 mešitami.
Imámové přišli většinou z Turecka, severní Afriky, Albánie, Egypta a z Íránu.
Zdroj: Die Welt