„I přesto, že lid boží chodí na film o duši, téměř u všech, kteří ho zhlédli, jako kdyby přetrvával názor, že katolická církev v Polsku je i přesto svatá, a jen jednotlivci bývají hříšníky,“ napsal týdeník Polityka.

Je příznačné, že „než lidé dojdou po představení domů, po cestě narazí na 20 křížů, devět pomníků papeže Jana Pavla II., tři školy, jejichž je patronem, pět ulic nesoucích jména dalších svatých a dvě parkoviště vysvěcená místním biskupem…,“ připomněl ironicky týdeník.

Církev je na každém kroku, v médiích, školách, nemocnicích, úřadech a lidé v Polsku jsou již od dětství zvyklí, že stojí nad právem, a jak ukazuje film Klerus, vládne v něm korupce, hypokrize, alkoholismus, pedofilie, milenky či milenci kněží, ale nejen to.

Přestože film představuje katolické duchovní v reálném světle, většina diváků s ním souhlasí a ví, že nemalá část farářů je hluboce demoralizována, „další den po jeho zhlédnutí pošle své děti na náboženství, církvi daruje jedno procento z daně, pokřtí své děti a dobrovolně věnuje farářům další peníze“, píše Polityka.

Ztracená generace?

Dodává, že se to děje i přesto, že lidé nemají dobré mínění o církvi ani kněžích, avšak „duchovní nevolnictví v zemi nad Vislou nadále trvá“. „Lidem jako kdyby nevadilo, že polský klérus celou dobu obchoduje s nezdaněnými vstupenkami do ráje.“

Kdy se to změní? „Současná generace se zdá být už ztracená, ale možná se z tohoto začarovaného kruhu podaří osvobodit alespoň naše děti,“ napsal Newsweek Polska. Už nastal čas, aby jim nikdo nevymýval mozky a nevychovával je v předsudcích, což se dosud děje, bohužel vždy za pomoci vládnoucích, dodal.