Velké nemocnice mají obvykle dva i tři katolické faráře, a to i ty, které jsou až po uši zadlužené, hrozí jim bankrot a finanční prostředky jim chybějí nejen na specialisty, ale i na běžné zákroky. Velké šetření dnes dopadá v podstatě na všechno a na každého – s výjimkou asi 2000 kněží, na jejichž výplaty, ale i různé příplatky kvůli konkordátu musí jejich ředitelé najít peníze, upozornil Dziennik Lodzki.

A vůbec nejde o malé částky, protože nemocniční duchovní vydělávají dvoj- i trojnásobek toho, co mladí lékaři, kteří mají měsíčně na výplatní pásce v přepočtu kolem 14 tisíc korun. Nejeden z duchovních má plat jako primář, tedy kolem 45 tisíc korun.

Čtěte také: Polské zdravotnictví kulhá na obě nohy

„Rozdíl je jen v tom, že duchovní neplatí ze svého příjmu daně, a navíc příspěvky na zdravotní i sociální pojištění za ně z 80 procent platí stát, tedy daňoví poplatníci,“ napsal portál crowdmedia.pl. Samozřejmě i zodpovědnost za zdraví a životy pacientů je u duchovních ve srovnání s lékaři minimální.

„Mnoho lidí, zvláště pacienti v nemocnicích, nepochybuje o tom, že duchovní jsou tam nezbytní. Je třeba se však nemocných zeptat, jestli je tuto potřebu nezbytné hradit z veřejných prostředků, nebo by to měla církev platit ze svého,“ řekl exministr zdravotnictví Marek Balicki, který působil i jako ředitel ve více varšavských nemocnicích.

Dodal, že ve světském státě, za jaký se Polsko považuje, by v žádném případě „neměly veřejné prostředky sloužit k financování náboženských aktivit“.

Jedna ze zdravotních sester připomněla, že v minulosti duchovní z nejbližší farnosti přišel na zavolání, a to i v noci, protože to považoval za křesťanskou, a ne pracovní povinnost.