V žádné zemi na světě přitom neubývá lidí rychleji než v Bulharsku. Po pádu komunistického režimu tu žilo téměř devět miliónů lidí, nyní jich je kolem sedmi miliónů. Podle zmíněné prognózy OSN země do roku 2050 přijde o dalších 1,7 miliónu obyvatel, což představuje zhruba 23 procent populace a je to také více, než žije v celém hlavním městě Sofii.

Začarovaný kruh

V cizině dnes naopak žije zhruba milión Bulharů, z toho 700 tisíc v jiných zemích EU. Valná většina tohoto exodu se přitom paradoxně odehrála ještě před rokem 2007, než země vstoupila do EU. Bulharské ekonomice se momentálně nedaří špatně – podle výhledu Evropské komise by letos měla vzrůst o 3,8 procenta – a lidí už odchází méně.

Aby se však nepříznivý trend zvrátil, potřebovala by země, aby se lidé začali ve velkém vracet a aby stoupla porodnost. Jenže každoročně dál zemi natrvalo opouští 30 tisíc lidí, většinou kvalifikovaných a mladých. S tím pak souvisí stále nízká porodnost – loni na jednu ženu v Bulharsku připadalo 1,46 dítěte, byť na přelomu tisíciletí byla porodnost ještě nižší.

Mizející vesnice bez mladých

Různé vlády podnikly několik opatření, aby nepříznivý vývoj zvrátily: byla prodloužena placená mateřská dovolená, zvýšena podpora hypoték a vznikl post vicepremiéra pro demografii. Výsledky ale stále nejsou patrné.

Ve městech, kde nyní žijí tři čtvrtiny všech obyvatel, je samozřejmě problém méně viditelný. I tak ale letos agentura Novinite informovala, že zhruba čtvrtina všech bytů v Sofii zeje prázdnotou.

Zato na venkově to začíná mít rozměr pohromy: prázdné domy a uzavřené obchody jsou už víc běžnou normou než výjimkou – opuštěných je tam podle posledních průzkumů 43 procent všech obydlí.

Nejsou mladí ani ženy na vdávání

„Všichni kamarádi, se kterými jsem vyrůstal, už dávno odešli. V mojí vesnici ani v těch okolních není možné najít ženu ve věku na vdávání, protože pryč už jsou všichni mladí. Jediná šance, jak si někoho najít, je odejít do města,“ vylíčil situaci loni na podzim reportérce stanice BBC třicátník Stojan Evtimov ze západobulharské provincie Pernik.

„Dříve to byla vesnice o 600 obyvatelích. Teď je nás třináct,“ popsal zase sedmdesátiletý Bojan situaci v horské vísce Kalotinsi. Poslední dítě se tu prý narodilo před deseti lety, matka i její potomek teď už ale žijí na Kypru.

Podobná situace není nijak výjimečná. Bulharský statistický úřad koncem roku 2016 evidoval 566 vesnic s jednociferným počtem obyvatel a dalších 157 kompletně vylidněných vesnic – tedy bez jediného živáčka. Obzvlášť patrné je to na severozápadě Bulharska, kde je nejen nejchudší region v rámci celé země, ale podle oficiálních statistik i celé EU.

Bulharská populace patří nyní k nejstarším v Evropě – vysokým věkovým průměrem je srovnatelná třeba s Německem, poznamenává magazín The Economist. Jenže: druhá jmenovaná země je na demografickou změnu ekonomicky mnohem lépe připravena.

Zhruba 60 procent bulharských penzistů v zemi žije pod oficiální hranicí chudoby, tu představuje měsíční příjem 321 leva (4 150 Kč). „Tíží nás problém bohatých zemí, jenomže my bohatá země nejsme,“ stěžuje si ekonom Georgi Angelov.