„Jsem skrz naskrz republikán, ale zároveň zjišťuji, že někdy, aby se věci dokončily, to tak nefunguje,“ vysvětlil Trump novinářům na palubě svého prezidentského speciálu.

Když při večeři v Bílém domě a pak v Oválné pracovně dvakrát hostil špičky demokratů z Kongresu - senátora Charlese Schumera a Nancy Pelosiovou, zahrnul je vůlí spolupracovat, až to lídrům většinových republikánů vyrazilo dech.

Zesměšnil lídry republikánů

Ocitli se stranou, při sezení v Oválné pracovně téměř zesměšněni. Nešlo přitom o nic méně žhavého než o prodloužení opatření, jímž demokratický předchůdce Barack Obama odložil deportaci asi 700 tisíc lidí, kteří přišli nelegálně jako nezletilci, včetně těch, kteří masově prchali z jejich středoamerických domovů před násilím a bídou.

Výměnou prezident po demokratech chce, jak vyplývá z obrysů kompromisu, aby kývli na peníze k posílení ochrany hranic USA. Skalní trumpovci to berou jako možný ústup od volebního požadavku postavit zeď na hranici s Mexikem. Vždyť ochrana hranic může nakonec být jen elektronická.

Pelosiovou na mítinku v domovském San Francisku pro změnu konfrontovali mladí. „Buď všichni, nebo nikdo!“ volali na ni. Má se podle nich brát za všech 11 miliónů nelegálních přistěhovalců.

Trumpovi se navíc ke zděšení vlastní strany zalíbil návrh dvojice vrcholných demokratů odložit nejméně o tři měsíce opětné potvrzení dluhového stropu USA, což má usnadnit finanční pomoc oblastem zničeným hurikánem Harvey.

Co Trumpa pohnulo otevřít se demokratům? Určitě bledé výsledky jeho straníků v Kongresu, kteří zatím například nedokázali prosadit zrušení Obamovy zdravotní reformy, jež jim leží v žaludku od začátku. Navíc Trumpovi v primárkách házeli klacky pod nohy.

„Jeho pohled na svět není ideologický“

Jak dlouho vydrží jeho dialog s opozicí? To si nikdo netroufne odhadnout. Prezidentovy nálady a názory jsou vrtkavé.

„Trump je vším možným, ale není, a nikdy ani nebyl, oddaným republikánem,“ polemizoval s jeho vlastním tvrzením list The Washington Post. Připomněl, že stranu ovládl v nepřátelském duchu, a jeho volební postoje k hlavním tématům se nekryjí s klasickou linií Republikánské strany. „Má instinkty, některé odporné, a jeho pohled na svět je trans-akční a situační, nikoli ideologický,“ dodal deník.

Trump byl demokratem v letech 2001 až 2009, předtím už jednou republikánem, a mezitím stihl pobýt i ve Straně nezávislosti. Teď je znovu republikánem. „Skrz naskrz“, jak říká. Komunikovat s jinými politickými entitami mu viditelně nečiní problém, ale odvrátit se od nich rovněž ne.