V pátek ráno nás Nuuk vítá deštivým počasím. Je jasné, že tohle počasí je neletové, a tak je na programu údržba. Místní letecká společnost Air Greenland nám nabídla místo v hangáru, kde jsme po dvou dnech odkrytovali levý motor. Jarda Anýž, který celý život servisuje české a ruské pístové motory, se v americkém devítiválci Pratt & Whitney ihned vyznal.

“Rusové to akorát okopírovali,” komentuje zjevnou podobu ruských švecovů s naším P&W. Brzy zjišťuje, odkud uniká olej, a přichází také na to, proč levý motor startuje tak neochotně.

Údržba motoru Pratt & Whitney v Nuuku

FOTO: I. Lukačovič, Novinky

Večer zbývá ještě trocha času na prohlídku města Nuuk. Nemohli jsme si nevšimnout sociálního napětí mezi místními Inuity a ostatními obyvateli. Vše šlo až tak daleko, že si Inuité stoupali před pomalu jedoucí auto, aby je zastavili, či si sedli doprostřed vozovky. Zahlédli jsme také partu mladých výrostků patřící k původnímu obyvatelstvu, kteří na hlavní třídě kopali fotbalovým míčem přímo do výloh obchodu s luxusními bytovými doplňky. Zřejmě tak chtěli poděkovat dánské vládě, která každý rok dotuje provoz grónské infrastruktury částkou 3,3 miliardy eur, aby se nezhroutila.

Podél pobřeží pod nízkými mraky

V sobotu ráno jsme se probudili do zasněžené krajiny a byli vděční, že Electra přespala v hangáru. Na východní pobřeží, kam se potřebujeme dostat, se nabízejí dvě trasy - podél jižního pobřeží, nebo přímo přes grónský ledovec. K bezpečnému přeletu ledovce bychom ale potřebovali nastoupat výšku přes 4000 metrů — a to je nad naše možnosti.

Electra se chystá ke vzletu z Nuuku.

Electra se chystá ke vzletu z Nuuku.

FOTO: I. Lukačovič, Novinky

Letíme tedy na jih. Počasí je sice letové, ale není ideální. Nad zemí leží nízké a neprostupné mraky. Výška mraků nad zemí se postupně snižuje a nakonec udržujeme výšku 150 metrů nad mořem a vyhlížíme ledovce, které na vodní hladině vytvářejí často překážky o výšce několikapatrových domů.

FOTO: Yahoo Maps

Využíváme zkušeností Iva Lukačoviče, který Grónsko s malým letadlem už několikrát navštívil a s jednomotorovým Pilatusem před několika lety přeletěl nejvyšší bod Grónského ledovce. Jens, pilot místních aerolinek, nás vybavil detailními mapami pobřeží, které používají piloti záchranářských vrtulníků. Cenu zlata pro nás mají zákresy visutých drátů vysokého napětí, které vedou napříč některými fjordy.

Nízký let pod mraky z Nuuku do Narsasuaqu

Nízký let pod mraky z Nuuku do Narsasuaqu

FOTO: I. Lukačovič, Novinky

Po dvou hodinách letu vlétáváme do širokého fjordu, na jehož konci se nachází letiště Narsarsuaq. Dráty elektrického vedení se pod námi objevují zlověstně blízko. V Narsarsuaqu žije letiště s poměrně dlouhou dráhou z letadel, které zde doplňují palivo při letech z Evropy do Ameriky. Potkáváme dva rakouské piloty, kteří s malým dvoumotorovým letadlem cestují v opačném směru. Vyměňujeme si informace o počasí a získáváme ujištění, že východní pobřeží Grónska má dnes na rozdíl od toho západního zcela jasné počasí.

Zamračené počasí nad fjordem se ale nelepší, tak se rozhodujeme pro variantu nastoupat kroužením nad jeho nejširší částí. Po získání bezpečné výšky budeme pokračovat v letu nad oblačností.

Electra při letu u západního pobřeží Grónska

Electra při letu u západního pobřeží Grónska

FOTO: I. Lukačovič, Novinky

Okraj grónského ledovce se k jihu snižuje a my bychom měli být schopni ho přeletět ve výšce tří kilometrů. Startujeme opět s plnými nádržemi a po půlhodině letu nad vrstvou šedivých mraků, ze kterých občas vykukují hrozivé vrcholy hor, se před námi otevírá údolí fjordu ústícího na východním pobřeží.