Článek
Sama jsem kdysi před lety v této situaci byla. Absolutně jsem nechápala, že někteří spolužáci mají jasno. Že vědí, co chtějí. Většinou šlo o studenty, kteří se rozhodli pro specializovanou školu – medicínu, architekturu, matematiku, jadernou fyziku či informatiku. Byli to tací, kteří už dávno věděli, co je baví, kde asi tak v profesním životě bude jejich místo.
Většina mých spolužáků, ale tehdy přesnou představu své budoucí kariéry neměla. A tak se stejně jako já a stejně jako vy, kteří jste nyní ve stejné situaci, museli rozhodnout, kterým směrem se vydat dál - kterou školu si vybrat. Podle čeho se ale rozhodnout?
Co je cílem studia
Pokud nevíte přesně kam jít dál studovat, zeptejte se sami sebe, proč vlastně chcete studovat vysokou školu? Zvažte své motivace – jestli je cílem možnost dělat zajímavou práci, nebo získat vysokoškolský titul, studovat protože by se to mělo, vyhovět rodičům apod.
Je to důležitá otázka, protože je-li vašim cílem například pouze vysokoškolský titul, pak je logické vybrat si takovou školu, kde to bude co nejjednodušší, ale současně odpovídající vašim zájmům.
Studovat kvůli rodičům se nevyplácí
Odpovědět si na otázku kvůli komu chci studovat je důležité. Stejně tak jako být k sobě upřímní a nelhat si. Jsou-li rodiče těmi, kdo rozhoduje o vaší budoucnosti, těžko budete s výběrem školy spokojeni. Ve skutečnosti se totiž rozhodnout, kam půjdete studovat, můžete jen vy sami.
„Po ukončení studia na hudební konzervatoři, jsem se bez sebemenšího rozmyslu i zvažování, rozhodla pokračovat ve studiu na "nějaké" vysoké škole, protože jsem tehdy studium na vysoké škole brala jako samozřejmost - tak se to prostě přeci dělá“, uvádí dnes třicetiletá Míša, maminka na mateřské dovolené, která se nakonec rozhodla pokračovat ve šlépějích svého otce (a udělat mu tím radost), a šla studovat hudební vědu na filosofickou fakultu.
„Po několikaletém trápení, které pro mě studium tohoto oboru představovalo, protože jsem necítila naprosto žádnou vnitřní motivaci ani zaujetí, jsem v posledním semestru před ukončením studia magisterskými zkouškami ze studia dobrovolně odstoupila“, popisuje paní Míša jak to se studiem dopadlo, a dodává: „Zpětně vidím, kolik trápení jsem si připravila - tím, že jsem nezvážila, co vlastně sama chci, co se mi líbí a čemu chci věnovat v životě čas."
Jděte tam, kam vás to „táhne“
Daleko snazší rozhodování mají ti, kdo chtějí studovat kvůli sobě. Tam je pak potřeba ujasnit si, co mi jde, co mě baví, co mě zajímá, na co mám talent, kam mě to táhne a co by mě lákalo dělat, a tím směrem se vydat. Rozhodnete-li se co studovat podle sebe – podle toho, co se vám líbí, je pravděpodobné, že nešlápnete vedle.
„Vysokou školu jsem vybírala intuitivně, šla jsem za tím, co mě táhlo – chtěla jsem dělat jazyky,“ popisuje svůj výběr překladatelka Zdeňka, která se podle svých slov při výběru školy nedívala na ekonomickou stránku a šla za tím co ji bavilo. „Milionář ze mě nikdy asi nebude, ale jsem velice spokojena – dělám co mě baví“, libuje si.
Školu vybírejte podle pocitu
Při rozhodování můžete začít třeba vylučovací metodou – co mi vůbec nejde, co mě nebaví, co mi nejde a postupně se pak dostat ke směru, kterým by to šlo. Když mi například nejde nic co má co společného s přírodními vědami a technikou, vydám se humanitním směrem. Tam už pak není nejdůležitější vybrat konkrétní obor či fakultu.
Podstatné je: chci-li například učit, mohu jít na pedagogickou fakultu, stejně jako na fakultu filosofickou a v konečném důsledku na jakoukoliv VŠ. Více pak rozhoduje, co chci nebo mohu s příslušným vzděláním učit. Toto samozřejmě neplatí pro toho, komu je jasné, že chce být právník, tam mu potom pedagogická fakulta nebude nic platná. Zásadní je vybírat „srdcem“ ale i „rozumem“, tedy vždy podle sebe.
Není špatně, když se „špatně“ rozhodnete
A co když si vyberete špatně? Samozřejmě se může stát, že během studia zjistíte, že jste si nevybrali pro sebe to nejlepší. V takovém případě se přeci můžete klidně rozhodnout obor změnit. Je pravda, že společnost takové jednání hodnotí jako velký neúspěch a selhání. Podle mého názoru to ale není žádná hanba - jde naopak o úspěch – o moudré jednání.
Není přeci ani trošku rozumné a moudré utrácet čas svého života studiem něčeho co nás vůbec nebaví a nezajímá, přestože je takovéto jednání zvykem (mnoho rodičů jde svým dětem „příkladem“ když i desítky let dělají práci která je vůbec nebaví apod.). Nakonec můžeme kolem sebe najít mnoho lidí, kteří v mládí studovali něco úplně jiného než to co dělají úspěšně nyní.
Není přeci ani trošku rozumné a moudré utrácet čas svého života studiem něčeho co nás vůbec nebaví a nezajímá, přestože je takovéto jednání zvykem (mnoho rodičů jde svým dětem „příkladem“ když i desítky let dělají práci která je vůbec nebaví apod.). Nakonec můžeme kolem sebe najít mnoho lidí, kteří v mládí studovali něco úplně jiného než to co dělají úspěšně nyní.