Článek
Odborníci předpokládají, že k rozvoji těchto poruch existuje určitý dědičný sklon a že k jejich výskytu přispívá odchylná organizace aktivit mozku a atypická dominance hemisfér.
Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku, která může být způsobena například lehkou mozkovou dysfunkcí (LMD), což je postižení centrálního nervového systému dítěte během nitroděložního života, vlivem porodního traumatu, ischémií a celou řadou dalších vlivů.
Jistý vliv je přikládán také nepříznivým vlivům prostředí, jako je například negativní emocionální atmosféra v rodině či nevhodný vztah rodičů ke škole.
Odstraňování dopadů poruch je dlouhodobý proces
Mezi nejčastější specifické poruchy učení patří dyslexie, což je vývojová porucha čtení, která se projevuje vypouštěním či zaměňováním slov a písmen, dysgrafie (vývojová porucha psaní) a dyskalkulie (specifická porucha počítání).
Odstraňování či alespoň zmírňování dopadů těchto poruch je dlouhodobý proces a neexistuje žádná obecná, univerzálně platná metoda jejich nápravy. Vždy se na základě odborné diagnózy stanovuje specifická individuální péče.
Mají-li rodiče podezření, že by jejich dítě mohlo trpět některou ze specifických poruch učení, měli by se obrátit na pedagogicko psychologickou poradnu, kde dítě podstoupí psychologické a speciálně pedagogické vyšetření.