Došel přitom k závěru, že obyvatelé jihu mají zkrátka život více ve svých vlastních rukou a sami o něm rozhodují raději než jejich severní sousedé.

Příčinu tohoto odlišného přístupu spatřuje Hildenbrand, působící na jenské Friedrich Schiller Universität, v rozdílné mentalitě jihu a severu. Tuto svou tezi podporuje argumenty z německé historie: do roku 1945 pracovali severoněmečtí hospodáři především jako čeledíni na dvorech pruské šlechty, kde oddaně plnili své povinnosti a neměli tak žádný důvod k projevení jakékoli vlastní iniciativy a samostatnosti obecně.

Zcela jiná situace však panovala na jihu, kde se nacházely spíše středně velké a malé statky, na kterých hospodáři pracovali nezávisle, na vlastní pěst. Tato práce jim však k zajištění obživy nepostačovala a nezbývalo jim než hledat další zdroje příjmů – nejčastěji v továrnách či ve vykonávání druhého řemesla.

Celkově tedy museli jihoněmečtí hospodáři vykazovat o mnoho vyšší míru samostatnosti než jejich kolegové na severu, což podle Hildenbrandta zanechalo své následky a chování německých obyvatel je tím ovlivněno dodnes.

Na severu méně dbají o své potomky

Jako příklad rozdílných mentalit na jihu a severu sociolog uvádí vyšší míru sledování televize u dětí v severoněmeckých rodinách, což je podle něj provázáno s menším zájmem rodičů o své potomky.

Tato, podle mnohých radikální a odvážná teorie, na vědeckém poli nachází své zastánce i odpůrce. Paul Nolte z Freien Universität v Berlíně tvrdí, že Hildenbrandtovy teze mají své opodstatnění.

Berlínský profesor anglistiky Hans-Dieter Gelfert je na druhé straně zcela proti, když tvrdí, že jakkoli mají historické události na lidskou mentalitu vliv, nemohou být příčinou současné menší samostatnosti severoněmeckých obyvatel.

Zdůrazňuje též, že velké procento populace na severu Německa je tvořeno protestanty, kteří mají požadavek na produktivitu a individualismus explicitně uložen ve své víře.