Z devětasedmdesáti lidí na palubě letadla nehodu přežili pouze tři, tak zněla bilance tragické nehody. Zkázu přivodilo vysazení jednoho z motorů a chybná reakce posádky, tak nehodu uzavřela oficiální vyšetřovací zpráva.

Záchranné práce na vyproštění cestujících na Zlatých pieskách započaly bezprostředně po havárii kolem desáté hodiny. V rozlomeném letadle přežilo několik pasažérů, kteří přestože byli zranění, snažili se boucháním a kopáním do trupu letounu přivolat pomoc.

Sami se ven dostat nemohli, dveře ponořené hluboko pod hladinou to neumožňovaly.

Ani potápěči nepomohli

Záchranáři byli na místě okamžitě a sekyrami a za pomoci motorové pily vyřezali do trupu letadla otvor. Tři pasažéři byli zachráněni, bohužel, dalších 76 lidí podobné štěstí nemělo.

Trup se stále více potápěl a přibližně v 15:20 hod. zmizel pod hladinou úplně. Ke slovu se dostali sportovní potápěči Svazarmu, žádného dalšího žijícího člověka však neobjevili.

Celý vrak letadla byl z nádrže vytažen až po osmi dnech.

Letoun Il 18 Iljušin na dobové fotografii

Letoun Il 18 Iljušin na dobové fotografii

FOTO: fotobanka Profimedia

Letadlo Il-18B vzlétlo z pražské Ruzyně krátce před devátou hodinou ranní. Bylo jasné slunečné počasí a na palubě letounu bylo 69 pasažérů, čtyři pracovníci ČSA, čtyři členové posádky a dva letečtí technici.

"Start byl naprosto klidný. Asi po dvaceti minutách letu ale začal hořet motor. Málokdo si toho všiml, lidé byli ještě rozespalí," vzpomínal po letech na osudný let Jaromír Kratochvíl, tehdejší pasažér a jeden z trojce přeživších.

Letadlo pokračovalo na nouzový režim pouze se třemi funkčními motory. Kapitán požádal o možnost nouzového přistání na letišti v Brně, kvůli přítomnosti vietnamské delegace mu to však nebylo povoleno. Z politických důvodů byla komunistickým režimem zamítnuta i „západní“ Vídeň, letoun proto nabral kurs Bratislava.

Zhasnutí druhého motoru

Let do slovenské metropole probíhal z pohledu běžného cestujícího obyčejně. Před půl desátou dostal kapitán z věže letiště v Bratislavě-Ivance, dnes letiště Milana Rastislava Štefánika, povolení k přistání.

Komplikace začaly až těsně před přistáním, kdy přestal fungovat i druhý motor na pravém křídle.

Letadlo proto přistávací manévr nedokončilo a po obletu letiště začalo opakovat přiblížení. Stroj pokračoval v letu ve velmi malé výšce, podle svědků na řídící věži letiště zhruba ve 40 m.

Letadlo se pak náhle i přes úplné vychýlení kormidel doleva prudce stočilo doprava, těsně minulo řídící věž, až zcela přeletělo areál bratislavského letiště.

Svou nešťastnou pouť zakončilo pádem do nádrže Zlaté piesky. Dnes je tomu přesně 35 let a Jaromír Kratochvíl od té doby do letadla nevstoupil.

“Neudělal bych to kvůli své rodině,“ říká přeživší z tragického letu OK 001.